Mgr. Kateřina Čapková, Ph.D.

Narodila se roku 1973 v Praze. Vystudovala germanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2003 získala tamtéž titul Ph.D. na základě disertace o národní identitě Židů v Čechách v meziválečném období. V letech 1996-1998 přednášela jazyk a kulturu jidiš na Fakultě sociálních věcí UK, od roku 1999 vyučuje moderní židovské dějiny na New York University v Praze a zároveň (již od roku 1998) spolupracuje s Institutem Terezínské iniciativy. Pro léta 2004-2006 získala spolu s Michalem Franklem grant GAAV ČR pro výzkum uprchlické politiky a každodennosti uprchlíků z nacistického Německa v meziválečném období. Během studia i v nedávné minulosti měla možnost využít delší stipendijní a badatelské pobyty na univerzitách ve Vídni, Münsteru, Oxfordu, Paříži a Basileji.

    Výběrová bibliografie:

    Monografie:

·       Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách 1918-1938, Praha 2005.

·       Nejisté útočiště. Československo a uprchlíci před nacismem 1933-1938, Praha 2008 (spolu s Michalem Franklem).

Studie ve sbornících a časopisech:

·       Svědectví Salmena Gradowského o rodinném táboře v Birkenau, Terezínské studie a dokumenty 1999, s. 175-180 (v německé verzi: Theresienstädter Studien und Dokumente 1999, s. 116-122).

·       Piłsudski or Masaryk? Revisionist Zionism in Czechoslovakia 1925-1940, Judaica Bohemiae 35, 1999, s. 210-239.

·       Jewish Elites in the 19^th and 20^th Centuries. The B’nai B’rith Order in Central Europe, Judaica Bohemiae 36, 2000, s. 119-142.

·       Chasid učitelem náboženství v Praze, Židovská ročenka 5761 /2000-2001/, s. 152-158.

·       Židé v Čechách za první republiky, Česko-Slovenská historická ročenka 2001, s. 19-35.

·       Kafka a otázka židovské identity v dobovém kontextu, Kuděj 3, 2001, č. 2, s. 42-52.

·       Specific Features of Zionism in the Czech Lands in the Interwar Period, Judaica Bohemiae 38, 2002, s. 106-159.

·       Theodor Lessing – od outsidera k symbolu protinacistické opozice, Terezínské studie a dokumenty 2003, s. 45-64 (v německé verzi: Theresienstädter Studien und Dokumente 2003, s. 11-32).

·       Uznání židovské národnosti v Československu 1918-1938, Český časopis historický 102, 2004, č. 1, s. 77-103.

·  Československé sionistické hnutí v nových historických souvislostech, in: Židovská menšina v Československu ve třicátých letech, edd. Miloš Pojar – Blanka Soukupová – Marie Zahradníková, Praha 2005, s. 65-72.

·       Czechoslovakia as sanctuary for refugees from Nazism!?, in: Exile in Prague and Czechoslovakia, 1918-1938. Catalogue of the exhibition, Prague 2005, s. 149-159.

·       Czechs, Germans, Jews – where is the difference? The complexity of national identities of Bohemian Jews 1918-1938, Bohemia 46, 2005, Heft 1, s. 7-14.

·       „Nikdy bychom bývali neutekli.“ V nákladních vagónech ze Slovenska do Švýcarska, Terezínské studie a dokumenty 2005, s. 310-336 (v německé verzi: Theresienstädter Studien und Dokumente 2005, s. 332-362).

·       Co utváří identitu jedince? Češství, němectví a židovství z pohledu Židovky z Javorné, Dějiny a současnost 29, 2007, č. 11, s. 21-23.

·       Židovská náboženská komunita v českých zemích mezi válkami, Religio 15, 2007, č. 1, s. 47-68.

·       Několik tváří exilu v ČSR. Každodennost péče o uprchlíky před nacismem, Dějiny a současnost 30, 2008, č. 3, s. 30-33.

·       Kafka un der jidišer teater. Die mizrach-ejropejiše jidn in di ojgn fun proger jidn, Jerušalajmer almanach 28, 2008, s. 362-371 (v jidiš).

·       Mit „Tribuna“ gegen das „Prager Tagblatt“. Der deutsch-tschechische Pressekampf um die jüdischen Leser in Prag, in: Grenzdiskurse. Zeitungen deutschsprachiger Minderheiten und ihr Feuilleton in Mitteleuropa bis 1939, hrsg. von Sibylle Schönborn, Essen 2009, s. 127-140.

    Přednáška:

Siegfried Kapper – první Čechožid?

českých zemích

(středa 1. dubna 2009 od 16 hodin)

Siegfried Kapper (1821-1879) je v historiografii zmiňován především v souvislosti s odmítavou recenzí Karla Havlíčka Borovského na jeho básnickou sbírku České listy. Havlíček v recenzi odmítl integraci Židů do českého národa, Kapperův vztah k češství považoval za vyumělkovaný a jeho češtinu za ubohou. Přesto byl Kapper o pouhých třicet let později opěvován českými literáty včetně Jana Nerudy jako první Žid, kterému se jeho slovanství dá uvěřit. Pro českožidovské spolky, z nichž první byly zakládány v sedmdesátých letech 19. století, byl Kapper průkopníkem českožidovské asimilace. Za první republiky si dokonce dali Čechožidé jeho jméno do názvu svého akademického spolku.

O co však Kapper opravdu usiloval? Souhlasil by se soudobou interpretací svého díla? Na základě kontextu jeho životního příběhu i analýzy některých básní z jeho sbírky České listy bychom měli být schopni na tyto otázky odpovědět. Seminář se tak zaměří nejen na specifickou situaci židovského obyvatelstva v Čechách v předbřeznové době, ale především na propletenou změť národních koncepcí v české (ve smyslu böhmisch) společnosti.