|
Mgr. Karel Černý, Ph.D.
Narodil se v roce 1974 v Klatovech. Po absolvování tamního gymnázia Jaroslava Vrchlického zahájil v roce 1993 pětileté magisterské studium neučitelského oboru kulturní historie na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Od roku 1998 byl zaměstnán jako archivář ve Státním okresním archivu Klatovy. V roce 2001 působil ve Výzkumném centru pro dějiny vědy při Archivu AV ČR, kde se zabýval dějinami Československé psychiatrické společnosti a jejích předchůdkyň. Vedle toho se nad rámec činnosti v této instituci věnoval problematice každodennosti v kolejích jezuitského řádu na přelomu 17. a 18. století. Od roku 2001 pracuje v Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty UK v Praze, nyní jako zástupce přednostky. V letech 2003–2008 absolvoval doktorské studium na téže fakultě. Od roku 2009 je školitelem v doktorském studijním programu Dějiny lékařství akreditovaném na 1. lékařské fakultě. V roce 2010 byl redaktorem časopisu Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis.
Výběrová bibliografie: Monografie · Jezuité a mor, Praha 2008 (spolu s Jiřím M. Havlíkem).
Kapitoly v monografiích · Století jezuitských zázraků (1600–1722) v zápisech P. Jana Millera SJ, in: Bohemia Jesuitica 1556–2006, sv. 1, ed. Petra Cemus, Praha 2010, s. 405–418. · Klatovy barokní, in: Lenka Sýkorová a kol., Klatovy. Historie – kultura – lidé, Praha 2010, s. 211–250.
Redakce sborníků
Sborníkové a časopisecké studie (výběr od roku 2005) · Duševní choroby v pramenech jezuitského řádu, Česká a slovenská psychiatrie 101, 2005, č. 3, s. 177–181. · Lékařství v jihoevropských kolejích Tovaryšstva Ježíšova, in: Historia – Medicina – Cultura. Sborník k dějinám medicíny, edd. Karel Černý – Petr Svobodný, Praha 2006, s. 83–106. · „Imponuntur omnes in tumbam.“ Smrt a pohřeb ve světle jezuitských konsuetudinářů, in: Církev a smrt. Institucionalizace smrti v raném novověku, edd. Martin Holý – Jiří Mikulec, Praha 2008 (= Folia Historica Bohemica, Supplementum I, 2007), s. 245–264 (spolu s Kateřinou Valentovou).
Přednáška: Koňáci mezi akademiky aneb o proměnách koncepce pokroku v raně novověké medicíně (středa 17. dubna 2013 od 16 hodin) Přednáška se bude zabývat tím, jak raně novověcí lékaři pracovali s představou pokroku a na jaké obtíže při zpracovávání tohoto tématu historik naráží. Za prvé nastíním, jak se vyvíjely představy o zdraví a nemoci, a to zejména v souvislosti s velkými (morovými) epidemiemi. Ukáži, že z dnešního pohledu „modernější“ ještě nemuselo v dobovém kontextu znamenat „efektivnější“ a že za určitých okolností docházelo v minulosti k tomu, že progresivní nápady byly nahrazovány sice novějšími, avšak méně vědeckými představami. Za druhé budu na několika případech demonstrovat, jaké strategie používali lékaři k tomu, aby tak říkajíc „prodali“ své názory v konkurenci ostatních autorů z lékařských i nelékařských profesí. Budu vycházet především ze sporů mezi paracelsiány a galeniky na přelomu 16. a 17. století. Vedle toho využiji také historickou reflexi oboru, jak ji zanechali ve svých dílech v 16. století Petrus Severinus a v 17. století Johann Baptista van Helmont. Na závěr se pokusím vysvětlit, jak je důležité se odpoutat od jazyka sebeprezentace pramene, který nás v dějinách vědy často zavádí na scestí. K tomu využiji monografii Alaina Corbina Narcis a miazma (Argo 2004), na níž bych chtěl demonstrovat, že autorovy názory týkající se zásadní změny ve vztahu k pojetí těla, potažmo hygieny, v osvícenské Francii jsou patrně nesprávné. . |