Mgr. Petr Elbel

Narodil se roku 1977 v Ostravě. Studium historie a pomocných věd historických na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně zakončil roku 2000 obhájením diplomové práce na téma Olomoucký biskup Petr řečený Jelito. Dvořan a diplomat Karla IV., vysoký duchovní hodnostář 2. poloviny 14. století. V roce 2000 započal doktorské studium českých dějin (rovněž na FF MU v Brně) a v současnosti zde dokončuje disertační práci na téma Kapitoly z dějin katolické církevní správy na Moravě v době husitské a poděbradské.

Od roku 2004 je jeho pracovištěm Institut für Mittelalterforschung der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, pracovní skupina Regesta Imperii, která je zaměřena na přípravu regestové edice listin a listů Zikmunda Lucemburského z archivů České republiky: Regesta Imperii XI – Neubearbeitung, Heft Böhmen und Mähren. Mimo to je od roku 2005 vázán vedlejším pracovním poměrem na FF MU v Brně, kde se účastní výzkumného záměru Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy: Prameny, země, kultura. Také zde vede výběrové semináře k problematice církevní správy v pozdním středověku a k českým a evropským dějinám 14. a 15. století.

    Výběrová bibliografie:

·       Osobnost olomouckého biskupa Petra III. řečeného Jelito (1381-1387), in: Střední Morava 13, 2001, s. 4-26.

·       Dvě neznámé listiny z roku 1416. Příspěvek k poznání sporu o olomoucké biskupství, in: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity C 50, 2003, s. 101-118.

·       Testament olomouckého probošta Pavla z Prahy († 1441). Obraz materiální a duchovní kultury preláta husitské doby, in: Časopis matice moravské (dále jen ČMM) 123, 2004, s. 3-46.

·       Husitské fary na Moravě ve světle citační listiny Jana Železného z února 1418. Příspěvek k poznání role šlechty v počátcích husitství na Moravě, in: ČMM 124, 2005, s. 395-428.

·       Testamentum meum de libris meis. Knihovna olomouckého biskupa Bohuše ze Zvole (1454-1457) opět v centru pozornosti, in: Rostislav KRUŠINSKÝ (red.), Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 2005: Architektura knihy (forma, obsah a jejich tvar): sborník z 14. odborné konference, Olomouc 22.11.-23.11.2005, Brno – Olomouc 2006 (vyšlo v řadě: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska), s. 85-119.

·       Testamenty olomouckého kapitulního duchovenstva v pozdním středověku (1300-1526), in: Kateřina JÍŠOVÁ – Eva DOLEŽALOVÁ (red.), Pozdně středověké testamenty v českých městech: Prameny, metodologie a formy využití. Sborník příspěvků z konference uspořádané Archivem hlavního města Prahy a HÚ AVČR, Praha 2006, s. 145-187.

·       Neznámý list krále Zikmunda litomyšlskému biskupu Janovi Železnému ze 4. září 1417. Edice, rozbor a komparace se Zikmundovým listem Čechům téhož data, in: Helena KRČMÍŘOVÁ – Anna PUMPROVÁ – Dana RŮŽIČKOVÁ – Libor ŠVANDA (red.), Querite primum regnum Dei. Sborník příspěvků k poctě Jany Nechutové, Brno 2006, s. 515-534.

·       Ve znamení draka a kříže. Vláda Zikmunda Lucemburského na Moravě (1419-1423), in: Jiří MITÁČEK (red.), Vládcové Moravy, Brno 2007, s. 53-82.

Přednáška:

Olomoucký biskup Jan Železný a Zikmund Lucemburský. 

Příspěvek k poznání Zikmundovy spojenecké sítě v českých 

zemích a jeho dvorských struktur

(středa 3. října 2007 od 16 hodin)

Studium vlády posledního Lucemburka, římského císaře, uherského a českého krále Zikmunda dlouhou dobu výrazně pokulhávalo za studiem jiných císařů a králů lucemburské dynastie. V maďarské, německé a nejvíce v české historiografii bylo hodnocení Zikmundovy osobnosti poznamenáno nacionálními a náboženskými předsudky, které apriorně znemožňovaly spatřovat Zikmundovu vládu v pozitivnějším světle. V Maďarsku i v německých zemích byl Zikmund už svými současníky, a pak neméně moderními historiky obviňován ze zanedbávání zájmů uherského království či říše na úkor toho druhého. Jen jeden příklad za všechny: zatímco v Uhrách byl Zikmund na počátku 20. let viněn ze zanedbávání války proti Turkům pro vojenské či politické aktivity v Čechách, v říši byl naopak dlouhodobě obviňován ze zanedbávání války proti husitům, která po roce 1422 ležela plně na bedrech říšských knížat. A právě válka proti husitům vedla k naprostému odsouzení Zikmunda v historiografii české. Teprve v posledních desetiletích se pohled na Zikmunda podstatně proměnil – v souvislosti s opouštěním nacionálních úhlů pohledu jednotlivých národních historiografií. Vzhledem k integračním tendencím spojující se Evropy a globalizačním trendům ve světě se naopak právě panovník, jehož politika přesahovala rámec jím ovládaných národních států a měla určitou evropskou dimenzi, začal jevit sympaticky.

V české historiografii souvisí změna pohledu na Zikmunda se změnou pohledu na husitství, které je dnes vnímáno diferencovaně, jako náboženské reformní hnutí pozdního středověku, vyznačující se řadou pokrokových i řadou dobově podmíněných, pozitivních i negativních aspektů a jevů. Zikmundův boj proti husitství je vnímán v kontextu doby i v kontextu Zikmundovy církevní a reformní politiky, která měla s husitstvím až  překvapivě mnoho styčných bodů. Navíc se stále zřetelněji ukazuje, zejména v pracích zesnulého historika Františka Kavky a nově německé historičky Birgit Studt, že Zikmund byl do křížových výprav proti husitům vmanipulován papežskou politikou a že po velkých porážkách v Čechách rychle opustil pozice dogmatického boje a opatrně začal hledat cesty k diplomatickému jednání mezi zástupci husitů a církví. Zikmundova vláda v Čechách je dnes tedy hodnocena spíše z perspektivy basilejských kompaktát, jejichž přijetí bylo jedním z největších Zikmundových politických úspěchů, než z perspektivy prohraných křížových výprav.

A právě k Zikmundově (proti)husitské politice obrátíme pozornost v tomto semináři. Hlubší pochopení vztahů mezi litomyšlským a posléze olomouckým biskupem a kardinálem Janem Železným, jakožto jedním z nejvýznamnějších představitelů katolické strany za husitské revoluce a nepochybně hlavním exponentem politiky kostnického koncilu a papeže Martina V. v českých zemích, na jedné straně a králem Zikmundem na druhé straně by totiž mohlo k poznání Zikmundovy české politiky poskytnout dost významný příspěvek. Bohužel, detailní zachycení role Jana Železného na Zikmundově dvoře a v jeho politice není vzhledem k nedostatku pramenů možné. Při studiu této otázky jsme totiž odkázáni na poměrně omezený pramenný soubor: chybí podrobnější soudobá kronika husitských válek na Moravě, v olomouckých církevních archivech zcela chybí korespondence olomouckých biskupů z této doby atd.

K podchycení vztahu krále Zikmunda a biskupa Jana Železného bylo proto potřeba provést dost rozsáhlý archivní výzkum, též v zahraničních archivech, který přinesl řadu cenných detailů a v konečné fázi umožnil vytvoření určitého obrazu, který snad také svým dílem přispívá k celkovému pochopení Zikmundovy české politiky. V semináři půjde tedy o dvě věci: jednak se pokusit shrnout vztahy krále Zikmunda a biskupa Jana Železného na širším pozadí doby (v přednáškové části), jednak ukázat, s jakými různými prameny bylo nutno pracovat a co jednotlivé typy pramenů mohou k danému tématu vypovědět (v seminární části). Zvláštní důraz bude při tom položen na Zikmundovy listiny Janovi Železnému, na jejichž příkladu bude mj. také ukázáno, co je moderní regestová edice listin a jak se v současnosti regesty zpracovávají, co jsou to Regesta Imperii, jak vypadá jejich on-line verze a jak s ní lze pracovat.