Mgr. Jana Grollová, Ph.D.

 Absolventka magisterského studia historie a pedagogiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, které zakončila v roce 2001 obhajobou diplomové práce nazvané Odraz změn v pojetí křesťanské morálky a dobové zbožnosti v díle Tomáše ze Štítného. Tematika křesťanských morálií se následně stala i výchozím bodem její dizertační práce Sedm smrtelných hříchů v literárním díle Tomáše ze Štítného a Petra Chelčického v kontextu vývoje a formování křesťanské morálky ve středověku, obhájené na katedře historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity v roce 2008. V průběhu desetileté asistentury na témže pracovišti se jako specialistka na církevní dějiny středověku věnovala otázkám liturgické a kajícnické praxe středověké církve, vývoji křesťanské zbožnosti a problematice středověké kázně. Dosavadním vrcholem jejího vědeckého bádání je monografie Militia est vita hominis (2013). V rámci svého zaměření úzce spolupracuje s oddělením Staročeského slovníku při Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR a s Centrem medievistických studií v Praze. Je členkou Matice moravské při Historickém ústavu FF Masarykovy univerzity v Brně.

Výběrová bibliografie:

      Monografie

• Militia est vita hominis. Sedm smrtelných hříchů a sedm skutků milosrdenství v literárních a vizuálních pramenech českého středověku, České Budějovice 2013 (spolu s Danielou Rywikovou).

     Kapitoly v monografiích

• Zbožnost v Moravské Ostravě, in: Ivo Kaleta a kol., Bílá kniha. 17 příběhů z ostravské kulturní historie, Ostrava 2009, s. 158–168.

• Diferenciace přístupů k autoritě na příkladu augustiniánské zbožnosti 14. století, in: Jan Lucemburský. Kultura, umění a zbožnost na Moravě a ve Slezsku v době vlády prvního Lucemburka, edd. Ivo Hlobil – Daniela Rywiková, Ostrava 2012, s. 213–230.

     Sborníkové a časopisecké studie

• Sedm smrtelných hříchů v literárním díle Tomáše ze Štítného a Petra Chelčického, Historie/Historica 15, 2008, s. 31–40.

• Formování nauky o sedmi smrtelných hříších a její reflexe v díle Tomáše ze Štítného a Petra Chelčického, Sredniowiecze polskie i powszechne 1 (5), 2009, s. 177–194.

• Pojetí pýchy v traktátech „O sedmi hřieších hlavních“ Tomáše ze Štítného a Petra Chelčického, Kultúrne dejiny 1, 2010, s. 5–23.

Přednáška: 

Pojetí křesťanských morálií v díle západočeských myslitelů

Jakoubka ze Stříbra a Jana Rokycany

(čtvrtek 3. října 2013 od 16 hodin)

 Nahlédnout a uchopit myšlení středověkého člověka o sobě samém, o světě a jeho smyslu znamená často vydat se na dobrodružnou cestu hledání základních pojmů a jejich významů a také postojů, které k nim středověk zaujímal. Základní otázky provází člověka dějinami a každá epocha a stejně tak každý jedinec sám za sebe pod vlivem svých životních zkušeností na ně hledá odpověď. Identifikace spektra možných odpovědí, které v daném okamžiku převážily u většiny společnosti, tvoří vedle klasických témat historie kulturní rámce pro aktuální dobové dějiny a jejich uchopení poskytuje historickému bádání pomocnou ruku při porozumění textům rukopisů narativního, ale i teologického či filozofického charakteru. Etické požadavky, které tvoří jádro středověkých morálií, se vytváří v kontextu širšího spektra apokalyptické eschatologie judaismu i křesťanství. Dobové pozadí a inspirační zdroje jejich vzájemného dialogu zase vedou ke kulturním vazbám obou náboženství na íránské, perské a řecké oblasti. V neustálých výzvách biblicismu, které se pravidelně opakují v dějinách křesťanství v podobě návratů k evangelické zvěsti (např. učení Jakoubka ze Stříbra), dochází v křesťanském myšlení a církevních dějinách k opakování inspiračních vln, které nás i v případě sledování tematiky středověkých morálií znovu vrací v reformním hnutí 15. století k raně křesťanským počátkům (např. učení Jana Rokycany).