Mgr. Vladan Hanulík

 Narodil se v roce 1980. V letech 1998–2003 studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a poté v letech 2003–2006 kulturní dějiny, modul gender history na Ústavu historických věd FF Univerzity Pardubice. Doktorské studium historických věd nastoupil na stejném ústavu v roce 2006. Od roku 2009 zde také působí jako asistent. Absolvoval zahraniční stipendijní pobyty na Univerzitě Marie Curie Skłodowské v polském Lublinu (2003), na Univerzitě ve Vídni (2007) a na Katolické univerzitě v belgické Lovani (2008). Ve své badatelské činnosti se specializuje na dějiny aristokracie a úžeji pak na dějiny lázeňství, sociální dějiny medicíny a dějiny těla, to vše se zaměřením na období 19. století.

Výběrová bibliografie:

     Redakce a spoluredakce sborníků

·         Konfliktní situace v dějinách. Sborník z doktorandské konference 5. října 2007, Pardubice 2007 (edd. spolu s Kateřinou Čadkovou, Zuzanou Čevelovou a Janou Stráníkovou).

     Edice

·         Deníky Františky Honlové z České Třebové. Prameny k dějinám Pardubického kraje/Fontes historiae Pagi Pardubicensis. Sv. 2, Pardubice 2005 (edd. v kolektivu pod vedením Mileny Lenderové).

     Sborníkové a časopisecké studie

·         Apoštol i šarlatán. Zakladatel hydropatie Vincenz Priessnitz, Dějiny a současnost 8/2007, s. 37–40.

·         Duel a duelanti v českých lázních, in: Konfliktní situace v dějinách. Sborník z doktorandské konference 5. října 2007, edd. Kateřina Čadková – Zuzana Čevelová – Vladan Hanulík – Jana Stráníková, Pardubice 2007, s. 23–54.

·         Návštěvnost lázní v českých zemích mezi lety 1750–1850, in: Post tenebras spero lucem. Duchovní tvář českého a moravského osvícenství, edd. Daniela Tinková – Jaroslav Lorman, Praha 2009, s. 118–144.

·         Proměna lázní Gräfenberg v 2. polovině 19. století, in: Čas zdravého ducha v zdravém těle. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století, edd. Dagmar Blümlová – Petr Kubát a kol., České Budějovice 2009, s. 290–300.

·         Proměny genderové identity. „Teoretická“ reflexe feminity od středověku do 20. století, in: Žena v českých zemích od středověku do 20. století, edd. Milena Lenderová – Božena Kopičková – Jana Burešová – Eduard Maur, Praha 2009, s. 20–67.

·         Pohlavní choroby jako téma korespondence v 19. století, in: Tělo a tělesnost v české kultuře 19. století, edd. Taťána Petrasová – Pavla Machalíková, Praha 2010, s. 100–107.

·         Dějiny těla z pohledu Patientengeschichte, in: Dějiny těla. Prameny, koncepty, historiografie, edd. Milena Lenderová – Daniela Tinková – Vladan Hanulík, Pardubice 2013, s. 145–185.

·         Intertextuální narativ? Vnímání vodoléčebné terapie pacienty Vincenze Priessnitze, Theatrum historiae 11, 2012, s. 189–220.

Přednáška: 

Profesionalizace léčebného pole a vodoléčebné taktiky v první

polovině 19. století z pohledu aristokracie Plzeňska

(čtvrtek 7. listopadu 2013 od 16 hodin)

 Historiografické narativní struktury nezřídka implikují do analýz studované problematiky imperativ chronologické následnosti kauzálních jevů. Rozvoj lékařství a medikální kultury proto bývá interpretován jako permanentní nárůst vědeckých poznatků, jež díky odbornému diskurzu následně penetrovaly do široké veřejnosti a přispívaly tak k utváření jednotného postoje k otázkám spojeným s léčbou, nemocemi a zdravotním stavem. Na základě využití metodologie Michela de Certeau bude představen odlišný pohled na danou problematiku. V době zvýšeného tlaku na eliminaci neprofesionálních léčebných praktik se konstituovala léčebná oblast stojící zcela mimo legislativní rámec, jejímž ikonickým představitelem se stal neaprobovaný léčitel Vincenz Priessnitz. Pobyt ve vodoléčebných lázních byl pro mnoho návštěvníků bezpochyby poslední nadějí na nápravu zdravotního stavu, na základě rozboru korespondence pacientů (mimo jiné i aristokracie z Plzeňska) však lze konstatovat, že k návštěvě lázní Gräfenberg byla řada hostů motivována nezřídka také snahou po rozšíření existujícího spektra léčebných metod. Díky zkušenosti s vodoléčebnými procedurami mohli následně návštěvníci samostatně posuzovat, zda je pro ně vhodnější konvenční, či naopak nekonvenční léčebný postup. Popularitu vodoléčby i nárůst korpusu hydropatické literatury lze proto přičíst snaze pacientů uchovat si v oblasti léčebné praxe možnost individuálních voleb a disponovat možností využití osobních taktik určovaných subjektivními zájmy proti vlivu dominantních strategií.