PhDr. Milan Hlinomaz, Ph.D.

Narodil se roku 1959 v Praze, kde prožil i většinu života. Po absolvování středoškolského studia a dvouleté základní vojenské služby v Brně nastoupil jako pracovník fyzické ochrany archiválií do Státního ústředního archivu v Praze. Zde při zaměstnání (likvidace prachu a plísní v archivních fondech) absolvoval dvouletý archivní kurs a stal se archivářem druhého oddělení zmíněné instituce. Roku 1986 byl přijat ke studiu archivnictví a historie na Filozofické fakultě UK. Tamtéž složil v roce 1992 rigorózní zkoušku z pomocných věd historických a obhájil práci Vývoj československé státní symboliky v letech 1918-1990 (publikována ve Sborníku archivních prací 42, 1992).

 

Roku 1990 přešel do Archivu Národního muzea, kde uspořádal několik písemných pozůstalostí různých osobností (mj. Přemysla Šámala ad.). V letech 1993-1995 působil jako archivář a knihovník v knihovně premonstrátského kláštera na Strahově a externě v knihovně cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě, kde byl odborným garantem převzetí a uložení restituovaného klášterního archivního fondu ze SOA Třeboň. V letech 1990-1996 byl rovněž členem heraldické komise při Parlamentu České republiky, jejíž vznik inicioval, a měl podíl na vytvoření československé a roku 1993 české státní symboliky. Od května 1996 do dubna 2009 působil jako knihovník a archivář kláštera premonstrátů v Teplé. Zde měl na starosti katalogizaci fondů a také se podílel na vydání soupisu tepelských rukopisů. Dále sepsal a vydal přehledy tepelských prvotisků (Minulostí západočeského kraje 35, 2000) a paleotypů (MZK 36, 2001), čímž prakticky umožnil prohlásit tepelský fond za kulturní památku. V současné době vede spisovou službu na České inspekci životního prostředí v Praze.

 

Ve všech výše zmíněných klášterech vytvořil zásady spisového řádu i badatelský řád podle vzoru státní archivní sítě a v tamních badatelnách zřídil oborové příruční knihovny. Rovněž odborně působil při restitučních procesech návratu mobiliáře. Vedle již zmíněné historie státní heraldiky se zabývá náhrobní plastikou v klášterech a jejím nápisovým vybavením (zkoumal např. náhrobky ve vyšebrodském klášteře a strahovské bazilice v Praze). Také se věnuje církevní historii tepelského kláštera a jejím regionálním přesahům. Ze všech zmíněných oblastí autor publikoval přes sto článků i odborných studií a několik desítek recenzí a anotací literatury.
 

   Výběrová bibliografie:

Monografie:

  • Klášter premonstrátů Teplá. Přehled dějin duchovního fenoménu Tepelska, Karlovy Vary 2003.

  • Dominik Kaindl: Dějiny kláštera Vyšší Brod v Čechách, Vyšší Brod – Libice nad Cidlinou 2008 (editor).

  • Dějiny kláštera premonstrátek Chotěšov, České Budějovice 2009.

Sborníkové a časopisecké studie:

(od roku 2000)

  • Tepelský historik Benedikt Brandl, Sborník Chebského muzea (dále jen SChM) 1999 (2000), s. 120-129.

  • Blahoslavený Hroznata Tepelský II. Přehled současných znalostí o jeho životě: rodiště, rok narození, rodiče, Na Hroznatově míse. Sborník Řeholní kanonie premonstrátského řádu v Teplé (dále jen Na Hroznatově míse) 2, 2000, s. 17-23.

  • Karlovarští rodáci v Klášteře premonstrátů Teplá, Historický sborník Karlovarska 8, 2000, s. 37-48.

  • Němečtí badatelé oboru PVH v Klášteře premonstrátů Teplá, in: Česká beseda o německých badatelích v oblasti pomocných věd historických, archivnictví a edic historických pramenů, ed. Hana Pátková, Dolní Břežany 2000, s. 9-12.

  • Ke kulturně historickému významu Cisterciáckého opatství ve Vyšším Brodě (Několik tezí k možnostem interdisciplinárního výzkumu monastické lokality), in: 900 let cisterciáckého řádu, ed. Kateřina Charvátová, Praha 2000, s. 169-178.

  • Strahovská knihovna [Strahover Bibliothek], in: Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa, Bd. 1.2. Tschechische Republik (Prag, Tl. 2), hgg. von Matthias Bauer – Claudia Blum, Hildesheim – Zürich – New York 2000, s. 138-146 (spolu s Pravoslavem Kneidlem).

  • Přehled tepelských prvotisků, Minulostí západočeského kraje (dále jen MZK) 35, 2000, s. 167-243.

  • Knihovna Kláštera premonstrátů Teplá. Sbírka map, plánů a atlasů, in: Lexikon mapových archivů a sbírek České republiky, edd. Eva Semotanová – Robert Šimůnek, Praha 2000, s. 215-231.

  • Blahoslavený Hroznata, jeho rod a znak. Příspěvek k počátkům české genealogie a heraldiky, Heraldika a genealogie 33, 2000, s. 125-138.

  • Vzácnosti z fondu tepelských prvotisků, Knihy a dějiny 6, 1999, č. 1-2, s. 36-47.

  • Tepelský opat osvícenec Heřman Trautmannsdorf (1767-1789), SChM 2000, s. 63-70.

  • Neznámý náhrobník rodu ze Žeberka v Klášteře premonstrátů v Teplé, tamtéž, s. 103-105.

  • Knihovna Kláštera premonstrátů Teplá, in: Opera romanica 1. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven, ed. Jitka Radimská, České Budějovice 2000, s. 205-213.

  • Blahoslavený Hroznata Tepelský III. Přehled stavu současných znalostí o jeho životě: rodový původ, Na Hroznatově míse 3, 2001, s. 29-39.

  • Postinkunábule a paleotypy v knihovně Kláštera premonstrátů Teplá, MZK 36, 2001, s. 147-253.

  • Několik tezí k dějinám kláštera Chotěšov s přihlédnutím k tepelským fondům, MZK 38, 2003, s. 185-195.

  • Alois Martin David (8. 12. 1757 – 28. 2. 1836). K 250. výročí narození nejvýznamnější vědecké osobnosti Tepelska, Sborník muzea Karlovarského kraje 16, 2008, s. 123-140 (spolu s Lucií Mildorfovou).

 

Přednáška:

Kláštery Teplá a Chotěšov – kulturně historické fenomény regionu

(středa 7. dubna 2010 od 16 hodin)

Dlouhou dobu se jevila jako aktuální potřeba moderního komplexního pohledu na dějiny domu řeholních kanovníků premonstrátského řádu, který po osm století zásadním způsobem – ideově, sociálně, kulturně a hospodářsky – ovlivňoval vedle samotného Tepelska prostřednictvím přivtělených farností i značnou část přilehlého západočeského regionu. V oblasti jihozápadního Plzeňska hrál tutéž roli ženský protějšek tepelské kanonie, klášter v Chotěšově. Oběma klášterům se dosud věnovala především starší německá literatura, v češtině byly k dispozici pouze brožury z těchto zastaralých publikací vycházející. Často tak docházelo k nekritickému přejímání a celková informace byla dosti stručná. Údaje obsažené v těchto publikacích bylo nutno kriticky přehodnotit a mnohdy je i zbavit idelologických klišé německého nacionalismu a pozdějších marxisticky zjednodušujících pohledů. Rovněž bylo nutno pomocí studia pramenů a odborné literatury historický výklad rozšířit, objektivizovat a uvést do širších souvislostí. Cílem nového zpracování dějin tepelského a chotěšovského kláštera bylo také upozornit na problémové okruhy dosud neřešené či málo traktované, jichž by se měli ujmout další badatelé. V případě Teplé se to týká především dějin 20. století a česko-německých vztahů, jež se na Tepelsku jeví jako vzorové.

Přednáška shrne nejnovější poznatky o historii obou řeholních domů a všímat si bude zejména momentů, kdy vystupují do popředí dějinného vývoje. V souladu s požadavky současné historiografie tak bude konat s ohledem na širší kontext regionálních i českých dějin, v jejichž rámci mají oba kláštery své nezpochybnitelné místo.