PhDr. Martin Holý, Ph.D.

 

 Narodil se v roce 1978. Po absolvování gymnázia v Nymburku v roce 1997 zahájil studium historie a archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2003 zde složil rigorózní zkoušku a nastoupil do kombinovaného doktorského studia oboru české dějiny. Disertační práci na téma Výchova a vzdělávání české a moravské šlechty (1500–1620) obhájil v roce 2008. Od roku 2003 je zaměstnán v Historickém ústavu AV ČR, kde v současnosti působí jako vědecký pracovník a zástupce ředitele. Od roku 2009 je odborným asistentem Ústavu českých dějin FF UK, externě vyučuje rovněž na katedře historie FF Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Dále je kromě jiného členem British-Czech-Slovak Historians´ Forum či Sektion Historische Bildungsforschung der Deutschen Gesellschaft für Erziehungswissenschaft. Badatelsky se zaměřuje zejména na široce vymezené kulturní, intelektuální a vzdělanostní dějiny (střední) Evropy v 16. a 17. století a na vybrané aspekty dějin raně novověké šlechty (cestování, kulturní mecenát, rituály apod.) i církevních a náboženských dějin.

 

Výběrová bibliografie:

Monografie a spoluautorství monografií

·        Zrození renesančního kavalíra. Výchova a vzdělávání šlechty z českých zemí na prahu novověku (1500–1620), Praha 2010.

·         Ve službách šlechty. Vychovatelé nobility z českých zemí (1500–1620), Praha 2011 [2012].

·        Luže v dějinách. Díl 1. Od počátků středověku do konce 17. století, Luže 2010 (v autorském kolektivu pod vedením Emila Voráčka).

·        Rožmberkové, rod českých velmožů a jeho cesta dějinami, České Budějovice 2011 (spolu s Robertem Šimůnkem v autorském kolektivu pod vedením Jaroslava Pánka a Martina Gažiho).

 

Ediční činnost

·        Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793, sv. 4. Chrudimský kraj, Plzeňský kraj, Žatecký kraj, Hradecký kraj, Praha 2004 (edd. spolu s Marií Waskovou, Janem Boháčkem, Vlastou Mádlovou, Renátou Sádlovou a Mladou Štěpánovou).

 

Redakce a spoluredakce sborníků

·        Political Culture in Central Europe (10th–20th Century) I. Middle Ages and Early Modern Era, Prague – Warsaw 2005 (edd. spolu s Halinou Manikowskou a Jaroslavem Pánkem).

·        Církev a smrt. Institucionalizace smrti v raném novověku, Pra­ha 2007 (= Folia His­to­rica Bohemica. Supplementum I), (edd. spolu s Jiřím Mikulcem).

 

Sborníkové a časopisecké studie

(výběr od roku 2010)

·        „V pěkné a veselé rovině leží, povětří velmi zdravé má.“ Evropská města pohledem cestovatelů z českých zemí v 16. a na počátku 17. století, Historická geografie 36, 2010, č. 1, s. 7–28.

·        Partikulární školství v Dolním Slezsku a nobilita z českých zemí v 16. a v prvních desetiletích 17. století, Slezský sborník. Acta Silesiaca 108, 2010, č. 3–4, s. 167–186.

·        Die Schulen der Brüderunität in Böhmen und Mähren als Objekt adliger Studieninteressen in der Zeit vor der Schlacht am Weißen Berg, Acta Comeniana 24 (48), 2010, s. 43–71.

·        Die Privaterzieher des böhmischen und mährischen Adels und ihre Bildungsgänge am Beginn der Neuzeit, in: Vormoderne Bildungsgänge. Selbst- und Fremdbeschreibungen in der Frühen Neuzeit, hrsg. von Juliane Jacobi – Jean Luc Le Cam – Hans-Ulrich Musolf, Köln 2010, s. 169–187.

·        Mezi Prahou a Altdorfem. Absolventi pražské utrakvistické univerzity jako vychovatelé české šlechty v Altdorfu (1575–1620), in: Ztra­cená blízkost. Praha – Norimberk v proměnách staletí, edd. Olga Fejtová – Václav Ledvinka – Jiří Pešek, Praha 2011 (= Documenta Pragensia 29), s. 325–345.

·        Ivančické gymnázium Jednoty bratrské, vzdělanostní mecenát a šlechta z českých zemí v poslední čtvrtině 16. a v prvních desetiletích 17. století, Jižní Morava. Vlastivědný sborník 47 (50), 2011, s. 67–82.

·         Gymnázium ve Zhořelci a Čechy (1565–1620), Fontes Nissae 12, 2011, s. 55–73.

·        Jihočeští vychovatelé české a moravské šlechty v 16. a na počátku 17. století, Jihočeský sborník historický 80, 2011, s. 7–22.

·        Pedagogický reformátor Johannes Sturm, štrasburská škola a české země v prvním století novověku, Studia Comeniana et Historica 41, 2011, č. 85–86, s. 37–52.

·         Bildungsmäzenatentum und Schulgründungen des Adels für Protestanten in Böhmen und Mäh­ren (1526–1620), in: Schul­stiftungen und Studienfinanzierung. Bildungsmäzenatentum in den böhmischen, österreichischen und ungari­schen Län­dern (1500–1800), hrsg. von Joachim Bahlcke – Thomas Winkelbauer, Wien – München 2011, s. 93–107.

·        Der böhmische Adel und die Akademie in Altdorf, in: Akademie und Universität Altdorf. Studien zur Hochschulgeschichte Nürnbergs, hrsg. von Hanns Christof Brennecke – Dirk Niefanger – Werner Wilhelm Schnabel, Köln – Weimar – Wien 2011, s. 51–68.

·         Die schlesischen Gelehrten als Erzieher der Nobilität aus den böhmischen Ländern und ihre Rolle in der schriftlichen Kultur des 16. und der ersten Hälfte des 17. Jahrhunderts, in: Geschichte. Erinnerung. Selbstidentifikation. Die schriftlichen Kultur in den Ländern der Böhmischen Krone im 14.–18. Jahrhundert, hrsg. von Lenka Bobková – Jan Zdichynec – Jana Nešněrová – Zdeněk Vašek, Prag 2011 (= Die Kronländer in der Geschichte des böhmischen Staates V), s. 440–454.

·       Das Gymnasium in Görlitz und Böhmen (1565–1620), in: Bildung und Gelehrsamkeit in der frühneuzeitlichen Oberlausitz, hrsg. von Lars-Arne Dannenberg –Tino Fröde, Görlitz 2011 (= Neues Lausitzisches Magazin. Beiheft 9), s. 25–34.

Přednáška: 

Kultura raně novověkých slavností

(čtvrtek 29. 11. 2012 od 16 hodin)

 Přednáška se zaměří na problematiku festivní kultury v raně novověké (střední) Evropě. V první své části nastíní vývoj dosavadního bádání, a to nikoli pouze historického, respektive kulturněhistorického, nýbrž zčásti také výzkumu tohoto tématu v dalších sociálních vědách (etnografie, etnologie, antropologie či sociologie). Zároveň poukáže na možné metody či přístupy využitelné při jeho zpracování. Následně načrtne obecnou typologii slavností a pokusí se klasifikovat festivity 16.–18. století. V širším kontextu soudobých politických, kulturních, ale také sociálních či náboženských dějin se dále zaměří na několik vybraných slavností, na nichž jako na „case studies“ svého druhu ukáže jak šíři daného tématu, tak také možnosti jeho interpretace.

.