Mgr. Martina Jeránková, Ph.D.

Po absolvování oboru historie-latina na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě pracovala dva roky ve Stredoslovenském muzeu v Banské Bystrici jako odborná pracovnice historického oddělení. Poté působila jeden rok jako odborná asistentka na katedře historie Fakulty humanitních věd Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. V letech 2001-2009 byla posluchačkou doktorského studia oboru pomocné vědy historické na katedře pomocných věd historických a archivního studia Filozofické fakulty UK v Praze, které ukončila obhajobou disertační práce Heraldická a prosopografická analýza dvou erbovníků z rodového archivu Vratislavů z Mitrovic. Edice. Od roku 2006 pracuje v oddělení pro soupis a studium rukopisů při Masarykově ústavu a Archivu AV ČR, kde se podílí zejména na přípravě elektronické formy generálního katalogu rukopisů. Kromě jiného se zaměřuje na výzkum raně novověkých bohemikálních rukopisů s heraldickým a genealogickým obsahem a s nimi souvisejících heraldických pramenů, dále pak na vývoj heraldiky a genealogie v Čechách v 16.-17. století.

   Výběrová bibliografie:

·         Epitafy a erby v mestskom hrade, in: História Banskej Bystrice: dielo a význam Emila Jurkovicha. Zborník prác zo seminára pri príležitosti 140. výročia narodenia Emila Jurkovicha, ed. Darina Šovčíková, Banská Bystrica 1999, s. 41-54.

·         Časopis Památky archeologické a místopisné v letech 1854 až 1873 a pomocné vědy historické, in: Inter laurum et olivam. Sborník k šedesátým narozeninám prof. Marie Bláhové, edd. Jiří Šouša – Ivana Ebelová, Praha 2007 (= Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica 2002/1-2, Z pomocných věd historických XVI), s. 521-528.

·         Erbovní galerie jako prostředek reprezentace raně novověké šlechty. Rekonstrukce zaniklé erbovní galerie na hradě Roupov na základě rukopisů z fondů Národní knihovny České republiky, Studie o rukopisech 36/2005-2006, Praha 2008, s. 141-203.

Přednáška:

Erbovní galerie v západních Čechách a jejich rekonstrukce na základě rukopisných pramenů

(středa 28. dubna 2010 od 16 hodin)

K vizualizaci a personifikaci příslušníků šlechtických rodin se již od vrcholného středověku v rozsáhlé míře využívaly erby. Byla to znamení obecně známá, respektovaná a srozumitelná pro všechny vrstvy obyvatelstva. Jejich používání zasahovalo do mnoha sfér lidského života. Již erb samotný byl nositelem informace o postavení svého držitele a jeho příslušnosti k privilegovaným stavům. Vyobrazení erbu mělo sloužit jako věčná památka na nositele a zosobňovalo snahu o zachování tradice a kontinuity právního stavu i společenského postavení šlechtice. Umístění erbu ve skupině erbů (erbovní galerii) informovalo o sounáležitosti a vzájemném vztahu takto personifikovaných držitelů a signalizovalo postavení jednotlivce ve skupině.

Přednáška se bude zabývat problematikou raně novověkých erbovních galerií v sídlech západočeské šlechty. Pokusí se osvětlit jejich vývoj, okolnosti vzniku a soudobý význam. Položí otázky ohledně podílu dodnes dochovaných památek, ale i možností, jakým způsobem je možné rekonstruovat již neexistující památky na základě rukopisných pramenů či dobových tisků.

Názorným příkladem bude rekonstrukce dnes nedochované erbovní galerie na hradě Roupov (bývalý okres Klatovy) podle rukopisů XVII.A.8 a XVII.E.28.a z Národní knihovny ČR. Spojením údajů z jednotlivých rukopisů se vytvořil obraz pravděpodobně největší české erbovní rodové galerie z konce 16. století obsahující soubor erbů 270 šlechticů a šlechtičen.