Mgr. Petr Jindra

 

Narodil se roku 1966 v Plzni. Původně se vyučil v dělnické profesi jako elektromechanik pro silnoproudá zařízení. Jeho studijní zájmy měly až do středního věku pouze soukromou formu, jíž v osmdesátých letech nechyběly – díky stykům s některými nezávislými intelektuálními osobnostmi – podněty z akademické půdy.

Ještě jako vyučený elektromechanik se po revoluci stal středoškolským gymnaziálním pedagogem (výtvarná výchova, dějiny umění, filosofie). Poté, co externě vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu, absolvoval v letech 2002-2008 externí studium v Ústavu pro dějiny umění na FF UK, jež zakončil diplomovou prací na téma „K ideovému obsahu Vyšebrodského cyklu“ pod vedením Hany Hlaváčkové a za oponentury Jana Royta. V současnosti působí jako odborný pracovník a kurátor sbírek a výstav Západočeské galerie v Plzni. Svůj badatelský zájem soustředí na středověké umění se zaměřením na ikonografii a ikonologii, moderní umění se zaměřením na ikonologii a regionální umění 20. století v Plzni.

  

Výběrová bibliografie:

 Katalogy k výstavám (editor)

  • Zření. Miroslav Tázler a meditativně-lyrické tendence v plzeňské tvorbě, Plzeň 2006 (spolu s Bronislavem Losenickým).

  • Jiná skutečnost. Magický realismus a imaginativní umění v Plzni, Plzeň 2008.

  • Kubismus 1910-1925 ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni, Plzeň 2009.

  • Umění českého západu. Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni 1925-1951, Plzeň – Řevnice 2010.

  • Loos – Plzeň – souvislosti / Loos – Pilsen – Connections, Plzeň 2011 (spolu s Petrem Domanickým).

 

 Sborníkové a časopisecké studie

  • „Vado ut a somno exsuscitem eum“. Bohumila Kubišty Vzkříšení Lazara, in: Kubismus 1910-1925 ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni, ed. Petr Jindra, Plzeň 2009, s. 48-68.

  • K duchovnímu charakteru a ikonografii kreseb Jiřího Kornatovského, in: Hory a srdce: Josef Váchal, Jiří Kornatovský, ed. Ivo Hucl, Plzeň – Praha 2009, s. 73-91.

  • Výtvarná kultura v Plzni v první čtvrtině 20. století, in: Umění českého západu. Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni 1925-1951, ed. Petr Jindra, Plzeň – Řevnice 2010, s. 7-25.

  • Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni 1925-1951, in: tamtéž, s. 27–66.

  • Malířská a sochařská tvorba SZVU, in: tamtéž, s. 131-163.

  • Poznámky k obraznosti Josefa Bolfa a Ivana Pinkavy, in: Ještě místo – pustá zem / Josef Bolf, Ivan Pinkava, ed. Petr Vaňous, Plzeň 2010, s. 14-19.

  • „Mit dämonischen Kuhaugen…“ Ke Kokoschkovým portrétům Wilhelma a Marthy Hirschových, in: Loos – Plzeň – souvislosti / Loos – Pilsen – Connections, edd. Petr Domanický – Petr Jindra, Plzeň 2011, s. 266-311.

 

Přednáška:

Technologie středověkého uměleckého díla ve vztahu k jeho estetické, kultické a teologické funkci (na příkladech plzeňských a dalších památek)

 

(čtvrtek 1. března 2012 od 16 hodin)

Vnímání středověkého uměleckého díla je z pochopitelných důvodů zatíženo pozdějšími kulturními paradigmaty, která na ně na jedné straně kladou neadekvátní kvalitativní měřítka – např. (ne)schopnost perspektivního zobrazování, zanedbávání dnes naopak přeceňované kvality originality či středověku cizí estetické kánony –, na straně druhé však pomíjejí aspekty, které byly pro jeho významovou a estetickou hodnotu určující. Jedním z nich je například koncepce obrazu jako iluzivního okna, v němž se zobrazuje scéna. Středověký obraz byl oproti tomu chápán jako „vizuální objekt“, definovaný materiálově, nikoli iluzivně, a to v souladu s dobovým chápáním uměleckého díla v ontologické struktuře stvořeného světa. Přednáška se tedy na úvod dotkne ontologického chápání výtvarného díla ve středověku. Jedná se o aspekt, který bývá v medievistice často neprávem opomíjen. Ontologický statut středověkého výtvarného díla je vyjádřen v propracované technologii jeho vzniku a má konkrétní souvislosti s požadovanými estetickými kvalitami. Technologie zrcadlí ontologickou „pravdivost“ a tedy i oprávněnost díla (otázka, zda se jedná o „dobré dílo“ je kladena ze zcela jiné perspektivy, než jakou představuje moderní postoj) a vedle ikonografie vyjadřuje jeho symbolické duchovní obsahy, které mohou přispívat ke kultickému využití díla. Z tohoto hlediska bude vyložena technologie středověkého obrazu respektive sochy a dílenská praxe (podíl rukou, vzorníky, šablony). Konečně estetické kvality výsledného uměleckého díla nebyly samoúčelné (l‘art pour l‘art), nýbrž vyjadřovaly rovněž určité symbolické obsahy odpovídající teologickým tezím. Přednáška se proto v závěru zaměří na možnosti symbolické interpretace některých estetických hodnot. Uvedená problematika bude vykládána na příkladech regionálního materiálu (Madona z Dýšiny, Plzeňská madona, Votivní deska Kašpara Kašpárka aj.).