|
Mgr. Jiří Kubeš, Ph.D.
Jiří Kubeš se narodil roku 1975 v Pelhřimově a absolvoval magisterské studium na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v oboru dějepis – anglický jazyk (1998). Pod vedením prof. Václava Bůžka pak prošel postgraduálním studiem na Historickém ústavu Filozofické fakulty tamtéž a v roce 2006 obhájil disertační práci na téma „Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí (1500-1740)“. Od roku 2000 působí na Univerzitě Pardubice, kde se specializuje na dějiny barokní šlechty v českých a rakouských zemích a jejího životního stylu. Od té doby napsal dvě knihy a asi dvě desítky odborných studií vydaných doma i v zahraničí. Kromě toho je stálým přispěvatelem popularizačního časopisu Živá historie. V současnosti předkládá habilitační práci „Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620-1750)“. Jiří Kubeš je ženatý, má dvě děti a žije v Pardubicích.
Výběrová bibliografie: Monografie:
Edice
Sborníkové a časopisecké studie
Ostatní na http://uhv.upce.cz/cs/jiri-kubes/ (některé i ke stažení jako pdf).
Přednáška:
Proměny
kavalírských cest české a rakouské šlechty (1620-1750) Současná česká odborná literatura dosud většinou pojímala kavalírské cesty jako dlouhodobě neměnný fenomén. Teprve v poslední době se začalo ukazovat, že tomu tak není. Na základě výzkumu 80 kavalírských cest z barokního období se pokusí referent dokázat, že tento fenomén se dynamicky vyvíjel a procházel ve sledovaných 130 letech významnými proměnami. Měnilo se mnohé, a to zejména obliba jednotlivých zemí: Itálie a především Řím stále zůstávaly magnetem číslo jedna, ale atraktivita některých zemí postupně klesala (Španělsko), zatímco mnohých naopak z politických a jiných důvodů sílila (severní Nizozemí, Anglie, Lotrinsko). Také vzdělávací a výchovné instituce procházely změnami. Tradiční univerzity (Bologna, Dôle, Lovaň, Padova, Siena) bojovaly v přitažlivosti s novými šlechtickými akademiemi (Angers, Florencie, Paříž, Turín), aby byly nakonec poraženy všechny a kavalíři od počátku 18. století studovali na moderních, většinou protestantských univerzitách v Zaalpí (Salzburk, Lipsko, Leiden, Štrasburk). Měnila se ovšem i atraktivita různých evropských dvorů, kam kavalíři pravidelně zajížděli, a celá řada dalších okolností. Z mnoha důvodů se tedy zdá, že neexistují žádné dvě stejné kavalírské cesty a že se jedná o daleko komplikovanější fenomén, než se dosud soudilo.
|