Doc. PhDr. Petr Kubín, Ph.D.

 

 Narodil se roku 1967 v Benešově a v roce 1985 maturoval na gymnáziu tamtéž. Po dvouleté vojenské službě v Domažlicích působil dva roky jako archivář v benešovské pobočce Státního oblastního archivu Praha. Teprve po této zkušenosti absolvoval v letech 1989–1998 studium archivnictví, pomocných věd historických, historie a katolické teologie na univerzitách v Praze, Eichstättu a Jeně. Svá studia završil obhajobou disertační práce Blahoslavený Hroznata. Kritický životopis, sepsané pod vedením prof. Zdeňky Hledíkové na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Poté byl dočasně zaměstnán v Národní knihovně ČR v oddělení rukopisů a starých tisků a na několika soukromých školách jako učitel německého jazyka. Od roku 1998 je profesně spjat s Katolickou teologickou fakultou UK. Nejprve působil na katedře historicko-právní, od roku 2003 pak jako odborný asistent pro církevní dějiny v nově založeném Ústavu dějin křesťanského umění. V listopadu 2011 obhájil na FF UK habilitační práci Sedm přemyslovských kultů a od 1. února 2012 je docentem pro obor české dějiny. V letech 2000–2003 a 2009–2010 byl na KTF UK proděkanem pro zahraniční a vnější styky. Zahraniční studijní pobyty absolvoval v Českém historickém ústavu v Římě (1995, 2002), v Maison des Sciences de l´Homme (2000) a École des Hautes Études en Sciences sociales v Paříži (2003), v Max-Planck-Institut für Geschichte v Göttingen (2006, 2007), v Pontificio Collegio Teutonico ve Vatikánu (2008, 2011) a na University of Cambridge (2011). Badatelsky se specializuje na středověkou hagiografii, kult svatých a vliv křesťanství na středověkou společnost.

 

Výběrová bibliografie:

  

     Monografie

·         Blahoslavený Hroznata. Kritický životopis, Praha 2000.

  • Sedm přemyslovských kultů, Praha 2011 (= Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium 12).

 

     Sborníkové a časopisecké studie

     (výběr od roku 2007)

  • Byla kanonizace sv. Prokopa pouhou fikcí? K otázce datování Vita s. Procopii minor, in: Z plnosti Kristovy. Sborník k devadesátinám Oto Mádra, edd. Eduard Krumpolc – Jolana Poláková – Ctirad V. Pospíšil, Praha 2007, s. 222–230.

  • Prager Elisabeth-Vita. Vita sanctae Elizabeth, landgraviae Thuringiae, in: Elisabeth von Thüringen. Eine europäische Heilige. Katalog, hrsg. von Dieter Blume – Matthias Werner, Petersberg 2007, s. 350.

  • Znovu o Kristiána, in: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, edd. Eva Doležalová – Robert Šimůnek – Dana Dvořáčková – Aleš Pořízka, Praha 2007, s. 63–72.

  • Zur Heiligsprechung der böhmischen Fürstin Ludmila († 921). Ein Beitrag zu den böhmisch-bayrischen Beziehungen im Frühmittelalter, in: Religiöse Bewegungen im Mittelalter. Festschrift für Matthias Werner zum 65. Geburtstag, hrsg. von Enno Bünz – Stefan Tebruck – Helmut G. Walther, Köln – Weimar – Wien 2007 (= Veröffentlichungen der Historischen Kommission für Thüringen, Kleine Reihe 24; Schriftenreihe der Friedrich-Christian-Lesser-Stiftung 19), s. 631–648.

  • Kolegiátní kapituly v raném a vrcholném středověku. Úvod do problematiky, in: Litoměřická kapitula. 950 let od založení, edd. Michaela Hrubá – Zuzana Rašpličková, Ústí nad Labem 2007, s. 11–18.

  • Svatořečení a jeho chápání v raně středověkých Čechách, in: Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum et status ecclesiae saeculis XIII-XV, ed. Pavel Krafl, Praha 2008 (= Opera Instituti historici Pragae, series C-Miscellanea 19), s. 139–144.

  • Vyšehrad: la Roma boema, in: Roma-Praga. Praha-Řím. Omaggio a Zdeňka Hledíková, edd. Kateřina Bobková-Valentová – Eva Doležalová – Eva Chodějovská – Zdeněk Hojda – Martina Svatoš, Praha 2009 (= Bollettino dell'Istituto Storico Ceco di Roma, Supplemento 2008), s. 49–55.

  • Svatořečení biskupa Vojtěcha, in: Kosciół w monarchiach Przemyślidów i Piastów, ed. Jozef Dobosz, Poznań 2009, s. 99–103.

  • Nobilis homo Guntherius. Thüringer Adeliger – bayrischer Einsiedler – böhmischer Heiliger, in: Das Benediktinerkloseter zu Göllingen. Ergebnisse der Forschung 2005–2009, hrsg. von Helmut-Eberhard Paulus, Altenburg 2009 (= Berichte der Stiftung Thüringer Schlösser und Gärten 8, Arbeitsheft des Thüringischen Landesamtes für Denkmalpflege und Archäologie, Neue Folge 34), s. 27–36.

  • Der Heilige Gunther († 1045). Ein Thüringer in Böhmen, Zeitschrift für Thüringische Geschichte 63, 2009, s. 11–38.

  • Odpověď na repliku Davida Kalhouse o Kristiánovi, Časopis Matice moravské 128, 2009, s. 171–175.

  • Kult des seligen Hroznata bis zum Jahre 1634, in: Die Heiligen und ihr Kult im Mittelalter, hrsg. von Eva Doležalová, Praha 2010 (= Colloquia mediaevalia Pragensia 11), s. 55–87.

  • Kdo byl svatý Václav aneb úvod do nového „Svatováclavského sborníku“, in: Svatý Václav. Na památku 1100. výročí narození knížete Václava Svatého, ed. Petr Kubín, Praha 2010 (= Opera Facultatis theologiae catholicae Universtitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium 11), s. 15–30.

  • Der Einsiedler Gunther und sein Weg zum Heiligenschein, Deggendorfer Geschichtsblätter 32/33, 2010/2011, s. 37–72.

  • Die Bemühungen Otto III. um die Einsetzung eines Reichskultes für den Prager Bischof Adalbert, in: Böhmen und seine Nachbarn in der Přemyslidenzeit, hrsg. von Ivan Hlaváček – Alexander Patschowsky, Ostfildern 2011 (= Vorträge und Forschungenn 74), s. 317–340.

  • Anežčina posmrtná pouť za svatozáří, in: Svatá Anežka Česká. Princezna a řeholnice, edd. Vladimír Kelnar – Lenka Kluková – Eva Matyášová – Lenka Rajdlová, Praha 2011, s. 61–68.

  • Josef Cibulka. Kunsthistoriker, Christlicher Archeologe, Museumsdirektor, in: Personenlexikon zur Christlichen Archäologie. Forscher und Persönlichkeiten vom 16. bis 21. Jahrhundert. Bd. 1, hrsg. von Stefan Heid – Martin Dennert, Regensburg 2012, s. 317–318.

  • Počátky anežské hagiografie. K otázce stáří a autorství Candor lucis eterne a tzv. šibenických žádostí o Anežčinu kanonizaci, in: Sborník o sv. Anežce, ed. Miroslav Šmied, v tisku.

  • Poustevník Vintíř a jeho cesta ke svatořečení, in: Vlastivědný sborník Muzea Šumavy 8, ed. Jan Lhoták, Sušice 2013, v tisku.

Přednáška: 

Hroznata Tepelský a jeho kult

(středa 4. prosince 2013 od 16 hodin)

 Blahoslavený Hroznata patřil k nejvýznamnějším šlechticům v Čechách své doby. Přemyslovci ho pověřili důležitým úkolem – chránit a kolonizovat pohraniční území českého státu v sousedství Horní Falce a Chebska, které tehdy ještě patřilo dynastii Štaufů. Spolu s českými knížaty se také dvakrát zavázal k účasti na křížové výpravě do Svaté země, ale z politických důvodů ani jednou tento slib nesplnil. Náhradou proto založil na svém panství dva premonstrátské kláštery, nejprve mužský v Teplé (asi 1193) a pak jemu podřízené ženské proboštství v Chotěšově (asi 1200). Před odjezdem na svou druhou kruciátu na jaře 1197 vydal Hroznata jako vůbec první český šlechtic vlastní listinu, opatřenou vlastní pečetí a vlastním erbem, čímž předběhl svou dobu nejméně o sto let. Osobní intervencí u papeže Celestina III. získal pro Teplou také významná ochranná a odpustková privilegia. Protože už předtím mu zemřela manželka i jediný syn, rozhodl se stát se v tepelském klášteře řeholníkem. Byl tu jmenován zástupcem opata, fakticky ale sám – z titulu své zakladatelské funkce – klášter řídil a volně disponoval i s jeho majetkem. Z toho důvodu se na jaře 1217 stal terčem útoku blíže neznámých nepřátel kláštera. Byl zajat a uvězněn kdesi na Chebsku, snad na hradě Hohenbergu nad Ohří. Dříve než stačil opat zaplatit požadované výkupné, zemřel Hroznata ve vězení hlady. Stalo se tak v pátek 14. července 1217. Opat tedy vykoupil alespoň mrtvé tělo, které dal pohřbít v presbytáři klášterního kostela na čestném místě náležejícím zakladatelům. Asi čtyřicet let poté byla v Teplé sepsána první legenda o bratru Hroznatovi (Vita fratris Hroznatae), která ho představila jako svatého mučedníka. Byla určena pro předčítání v řeholní komunitě, zejména při povinné četbě během společného stolování. Nejpozději od této doby byl Hroznata ve svém opatství uctíván jako světec. Stejně ho ctili i v ženském Chotěšově, kde je koncem 14. století zachycen jeho svátek v misále probošta Sulka dokonce jako triplex, tedy na nejvyšší možné liturgické úrovni. Nicméně Hroznatův kult ve středověku nejenže nikdy nepřekročil hranice tepelského a chotěšovského klášterního panství, ale dokonce i tady kolísal a občas upadal na úroveň pouhé vzpomínky na zemřelého zakladatele. Svědčí o tom chotěšovská kniha modliteb (responsorií) z let 1565–1570, kde jsou uvedeny texty aniversaria za zemřelého fundátora Hroznatu.