Doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc.

 

 Narodila se v Písku a po studiu archivnictví na Filozofické fakultě UK nastoupila do Archivu Národního muzea v Praze na pozici kurátorka-vědecká pracovnice. Sedm let působila jako zástupkyně vedoucího archivu, přičemž byla pověřena správou některých historických sbírek. Zabývala se převážně pořádáním osobních fondů (mj. J. Kočí, E. Šittler, A. Podlaha, J. Kapras, J. Kalousek), připravila také několik samostatných historických výstav a na dalších se podílela (mj. i v USA a v Rakousku). Při zaměstnání absolvovala tzv. externí vědeckou aspiranturu na tehdejším Ústavu českých a československých dějin FF UK, v roce 1995 obhájila kandidátskou disertaci na téma Vrchnostenské hospodaření na panství Vysoký Chlumec. Příspěvek k dějinám českého velkostatku (pod vedením prof. Petráně) a získala titul CSc. V letech 2001–2004 přibrala ke své dosavadní činnosti funkci vedoucí Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea. Mezitím již od roku 1999 pedagogicky působila na tehdejším Historickém ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích – od roku 2003 na částečný úvazek (jako garantka studijního oboru archivnictví), který se v roce 2004 změnil v úvazek plný. V roce 2005 se habilitovala (s prací Památníky aneb štambuchy, to jest alba amicorum. Kulturně historický fenomén raného novověku) a od roku 2006 je ředitelkou Ústavu archivnictví a pomocných věd historických nově vzniklé Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Absolvovala řadu stipendijních, badatelských nebo výukových pobytů v zahraničí – zejména v Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel (1996, 1999, 2009, 2012–2014), Forschungszentrum Gotha (2005, 2012–2013), Herzogin Anna Amalia Bibliothek Weimar (2004), Geisteswissenschaftliches Zentrum „Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas“ Leipzig (2003, 2006), dále ve Vídni (1998, 2005–2013), ale i v Berlíně (1994), Varšavě (1995), Tübingen (2010), Toruni (2010), Wrocławi (2011), Římě (2013) a v různých zahraničních archivech. Dlouhodobě působí v České archivní společnosti (2002–2008 pokladní, 2008–2014 předsedkyně) a ve Sdružení historiků ČR – Historickém klubu 1872 (2002–2008 tajemnice, od roku 2008 místopředsedkyně). Je autorkou či spoluautorkou řady monografií a autorkou zhruba 120 odborných studií, vydaných v ČR i v zahraničí. Centrem jejího badatelského zájmu jsou dějiny raného novověku, především pak problematika kléru a aristokracie ve světle pramenů osobní povahy.

 

Výběrová bibliografie:

     

       Monografie

  • Památníky, aneb štambuchy, to jest alba amicorum. Kulturně historický fenomén raného novověku, České Budějovice 2007 (= Monographia historica 8).

 

       Podíl na kolektivních dílech

       (výběr)

  • Czech History in the Early Modern Period, in: Vladimír Brych a kol., A Thousand Years of Czech Culture. Riches from the National Museum in Prague, Old Salem 1996, s. 46–53.

  • Průvodce po fondech a sbírkách Archivu Národního muzea v Praze, Praha 1998 (spolu s Alešem Chalupou, Jaroslavem Čechurou a Milenou Běličovou).

  • Archiv Národního muzea (Archiv des Nationalmuseums), in: Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa. Band 1.2. Tschechische Republik – Prag, hrsg. von Vlasta Faltysová – Pavel Pohlei – Vincenc Streit, Hildesheim – Zürich – New York 2000, s. 39–47.

  • Polyxena z Lobkovic, in: Milena Lenderová a kol., Eva nejen v ráji. Žena v Čechách od středověku do 19. století, Praha 2002, s. 67–103.

  • Čtenář, in: Člověk českého raného novověku, edd. Václav Bůžek – Pavel Král, Praha 2007, s. 398–432.

  • „In perpetuam sui memoriam scripsit.“ Raně novověké památníky jako prostředek uchování paměti, in: Paměť urozenosti, edd. Václav Bůžek – Pavel Král, Praha 2007, s. 106–115.

  • Čeští králové, Praha 2008 (ed. spolu s Petrem Vorlem).

  • Žena v českých zemích od středověku do 20. století, edd. Milena Lenderová – Božena Kopičková – Jana Burešová – Eduard Maur, Praha 2009 (členka autorského kolektivu).

  • Společnost českých zemí v raném novověku. Struktury, identity, konflikty, Praha 2010 (v autorském kolektivu pod vedením Václava Bůžka).

  • Die Fürsten Eggenberg in Český Krumlov/Böhmisch Krumau, in: Sammeln, Lesen, Übersetzen als höfische Praxis der Frühen Neuzeit. Die böhmische Bibliothek der Fürsten Eggenberg im Kontext der Fürsten- und Fürstinnenbibliotheken der Zeit, hrsg. von Jill Bepler – Helga Meise, Wiesbaden 2010 (= Wolfenbütteler Forschungen 126), s. 53–72.

  • Bohemia – Saxonia. Vybrané otázky dějin českých zemí a Saska a jejich prameny v archivech obou zemí / Ausgewählte Probleme von Geschichte Böhmens und Sachsens und ihre Quellen in den Archiven beider Länder, Praha 2011 (vedoucí autorského kolektivu).

  • Paměť rožmberského rodinného archivu, in: Václav Bůžek a kol., Světy posledních Rožmberků, Praha 2011, s. 581–594.

  • Býti archivářem. Přednášky ze stejnojmenného cyklu pořádaného v Českých Budějovicích, Praha 2012 (vedoucí autorského kolektivu).

  • Wirtschafts- und Sozialpolitik auf der Familienherrschaft der Herren von Lobkowicz im 17. Jahrhundert (Vysoký Chlumec/Hochchlumetz in Mittelböhmen), in: Adel in Südwestdeutschland und Böhmen 1450–1850, hrsg. von Ronald G. Asch – Václav Bůžek – Volker Trugenberger, Stuttgart 2013, s. 171–187.

 

       Edice pramenů

  • Berní rula 8–9. Kraj Boleslavský, Praha 2001 (ed. spolu s Alešem Chalupou a Jaroslavem Čechurou).

  • Berní rula 34. Kladsko, Praha 2007.

  • Korespondence T. G. Masaryk – Josef Kaizl, Praha 2011 (ed. spolu s Janem Bílkem, Helenou Kokešovou a Vlastou Quagliatovou)

       Články a studie

       (výběr od roku 2007)

  • Recepce gregoriánského kalendáře ve světle památníkových záznamů, in: Inter laurum et olivam, edd. Jiří Šouša – Ivana Ebelová, Praha 2007 (= Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 1–2/2002. Z pomocných věd historických 16), s. 153–163.

  • Nařízení až za hrob. Testamentární praxe a vyřizování pozůstalostí světských duchovních pražské arcidiecéze v době baroka, in: Církev a smrt. Institucionalizace smrti v raném novověku, edd. Martin Holý – Jiří Mikulec, Praha 2007 (= Folia historica Bohemica. Supplementum 1), s. 149–162.

  • „Ctnost“ a „čest“ v raně novověkých památnících, in: Per saecula ad tempora nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka, edd. Jiří Mikulec – Miloslav Polívka, sv. 2, Praha 2007 (= Práce Historického ústavu AV ČR, řada C, svazek 18/2 / Opera Instituti historici Pragae, Series C, Volumen 18/2), s. 515–521.

  • Fary pod patronátem kláštera ve Zlaté Koruně na konci 17. a na začátku 18. století, in: Klášter Zlatá Koruna. Dějiny – památky – lidé, ed. Martin Gaži, České Budějovice 2007, s. 79–89.

  • Frühneuzeitliche Stammbücher als Mittel individueller Selbstdarstellung, Frühneuzeit-Info 18, 2007, s. 91–108.

  • Památník pomořanského vévody Filipa II. z let 1612–1618, Studia Rudolphina 7, 2007, s. 168–174.

  • Podíl jezuitů na rekatolizaci panství Vysoký Chlumec v době třicetileté války, in: Locus pietatis et vitae. Sborník příspěvků z konference konané v Hejnicích ve dnech 13.–15. září 2007, edd. Ivana Čornejová – Hedvika Kuchařová – Kateřina Valentová, Praha 2008, s. 319–333.

  • Faráři na lobkovickém panství Vysoký Chlumec po Bílé hoře a jejich podíl na rekatolizaci, in: Antonín Jan Václav Vokoun (1691–1757) a církevní správa jeho doby v Čechách, red. Pavla Stuchlá, Vodňany 2008, s. 95–108.

  • Antonín Podlaha a automobil, in: Dagmar Blümlová – Jitka Rauchová a kol., Čas rychlých kol a křídel, aneb Mezi Laurinem a Kašparem. Kapitoly z kulturních dějin přelomu 19. a 20. století, České Budějovice 2008 (= Historia culturae 14, Studia 9), s. 182–203.

  • Rom in frühneuzeitlichen Stammbüchern, in: Roma – Praga, Praha – Řím. Omaggio a Zdeňka Hledíková, edd. Kateřina Bobková-Valentová – Eva Doležalová – Eva Chodějovská – Zdeněk Hojda – Martin Svatoš, Praha 2009 (= Bollettino dell‘Istituto Storico Ceco di Roma. Supplemento 2008), s. 289–302.

  • „... zhusta sme tu okolo pěkných vesnic a kostelů spatřili a o žádným katolickým knězi a faráři nikdež neslyšeli“. Náboženská situace a církevní správa v Čechách za třicetileté války a po ní, in: Od konfesijní konfrontace ke konfesijnímu míru. Sborník z konference k 360. výročí uzavření vestfálského míru, edd. Jiří Hrbek – Petr Polehla – Jan Zdichynec, Ústí nad Orlicí 2008, s. 166–180.

  • Osvícenská a preromantická mentalita ve světle památníků druhé poloviny 18. a počátku 19. století, in: Post tenebras spero lucem. Duchovní tvář českého a moravského osvícenství, edd. Jaroslav Lorman – Daniela Tinková, Praha 2009, s. 358–369.

  • Emblematické knihy a obrazová vydání děl klasické literatury ve druhé polovině 16. století – oblíbená alternativa klasické knihy a její vztah k rukopisným památníkům, in: Jazyk a řeč knihy. K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven, ed. Jitka Radimská, České Budějovice 2009 (= Opera romanica 11), s. 405–426.

  • Antonín Podlaha a jeho přínos české historiografii, in: Církve 19. a 20. století ve slovenské a české historiografii, edd. Pavol Mačala – Pavel Marek – Jiří Hanuš, Brno 2010, s. 363–374.

  • Výuka archivnictví v České republice, Archivní časopis 61, 2011, č. 2, s. 159–172.

  • La recatholisation de la seigneurie de la familie Lobkowicz à Vysoký Chlumec en Bohême centrale après la Montagne blanche, XVIIe siècle, No 250 (= 63e année, no1), 2011 s. 117–133.

  • Nejstarší zpovědní seznamy a výkazy panství Vysoký Chlumec ze čtyřicátých a počátku padesátých let 17. století, Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 50, 2010 [vyšlo 2011], č. 1, s. 147–168.

  • Konvertita a exulant Jiří Holík – nelehký osud uvnitř i vně řádu, Folia Historica Bohemica 26, 2011, č. 1, s. 233–245.

  • Jazyková otázka v církevní správě pražské arcidiecéze kolem roku 1700, Folia Historica Bohemica 27, 2012, č. 1, s. 135–154.

  • Der Konvertit und Exulant Jiří Holík und seine antikatholischen Schriften, Acta Comeniana 25 (49), 2011 [vyšlo 2012], s. 199–219.

  • Tisky Blažeje Jičínského a Jana Chmelovce k sňatku Viléma z Rožmberka a Polyxeny z Pernštejna v Dobřenského sbírce, in: Manu propria... Sborník příspěvků k životnímu jubileu PhDr. Aleny Richterové, CSc., edd. Zuzana Adamaitis – Tereza Paličková, Praha 2012, s. 139–154.

  • Boj Čeňka Zíbrta a muzejních zaměstnanců proti přestěhování Knihovny Národního muzea do Klementina, in: Libri magistri muti sunt. Pocta Jaroslavě Kašparové, edd. Alena Císařová Smítková – Andrea Jelínková – Milada Svobodová, Praha 2013, s. 233–255.

  • Základní prameny k saským a durynským dějinám přístupné v edicích a digitálně, in: Archivnictví v Čechách, Durynsku a Sasku / Archivwesen in Böhmen, Thüringen und Sachsen, red. Milan Augustin, Plzeň 2013, s. 22–28.

  • Z Čech do Žitavy, Budyšína a Wittenbergu. Cesta exulanta Jiřího Holíka za uplatněním protestantského kazatele, in: Stanislav Brouček a kol., Navzdory hranici. Migrační procesy na česko-německém pomezí / Trotz der Grenze. Migrationsprozesse im tschechisch-deutschen Grenzgebiet, Plzeň 2013, s. 107–118.

  • Kdy se narodila Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna?, in: Linguis diversis libri loquuntur. Sborník k 65. narozeninám paní profesorky Jitky Radimské / Recueil en l’honneur de Madame le professeur Jitka Radimská à l’occasion de son 65e anniversaire, ed. Kateřina Drsková, České Budějovice 2013, s. 189–201.

  • Bartoloměj Desiderius z Lobkovic a jeho náhrobní kámen v Tridentu, in: Mezi uměním a kulturou. Věnováno Zdeňku Hojdovi k životnímu jubileu, edd. Ivana Ebelová – Jiří Pešek – Tomáš Sekyrka – Vít Vlnas, Praha 2013, s. 62–76.

 

Přednáška: 

Jiří Holík – od dominikánského inkvizitora v Plzni

k protestantskému kazateli v Sasku

(čtvrtek 10. dubna 2014 od 16 hodin)

 Vývoj pobělohorského období v českých zemích byl významně poznamenán dvěma fenomény – rekatolizací a emigrací. I když jsou oba známé, ukazuje se, že stále zůstává mnoho k objevování. Dokládá to i bezesporu zajímavá osobnost, která tyto fenomény spojuje: Jiří Holík (1635–1700/1710?), zprvu nedobrovolný člen jezuitského a posléze dominikánského řádu, který strávil několik let svého života i v Plzni, přičemž se zdá, že právě tato léta byla pro jeho další život do značné míry určující. Právě v Plzni, kde působil jako cenzor a inkvizitor, měl Holík možnost seznámit se s nekatolickými knihami, na základě jejichž četby dospěl k úmyslu odejít do exilu. To se mu po různých peripetiích v září 1666 podařilo, čímž začaly osudy Jiřího Holíka jakožto exulanta, který se snažil nalézt uplatnění jako protestantský kazatel. Přestože získal důvěru různých významných osobností (zejména knížete Augusta von Sachsen-Weissenfels), mohl vystudovat ve Wittenbergu a stal se protestantským kazatelem české exulantské obce v Barby a Wespen u Magdeburgu, skončilo toto jeho působení neúspěšně. Holík se snažil o duchovenskou činnost i na dalších místech a vydal několik silně protikatolicky zaměřených spisů, jeden z nich dokonce ve Švédsku, kam se vydal, aby získal podporu pro české exulanty. Nakonec však odešel do Královce a Rigy, nalezl uplatnění jako zahradník a proslul svými zahradnickými spisy, které se dočkaly mnoha vydání a díky nimž se stal nadlouho uznávaným odborníkem v oblasti pomologie. Přestože všechny detaily Holíkovy cesty soukolím vztahů a událostí druhé poloviny 17. století a zejména závěru jeho života zatím ještě nejsou plně objasněny, zajímavé svědectví o něm kromě jeho prací podává i osobní památník, který napomáhá také k odhalení jeho snah o vybudování sítě kontaktů s různými osobnostmi tehdejší protestantské Evropy.