Mgr. Jan Schwaller

 

Narodil se 24. ledna 1974 v Jaroměři. Po absolvování Gymnázia Pardubice studoval v letech 1992-1998 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obory historie-archivnictví a PVH. V průběhu studia historie se zaměřil na problematiku hospodářských a sociálních dějin. V roce 1999 absolvoval semestrální pobyt na univerzitě ve Vídni. Profesně se zabývá dějinami raného novověku v prostředí východočeského komorního panství Pardubice. Na toto téma obhájil v roce 1998 diplomovou práci a v současné době dokončuje práci disertační. Pracuje v Archivu hlavního města Prahy jako vedoucí oddělení fondů městských podniků, institucí a fyzických osob.

 

   Výběrová bibliografie:

   

      Studie ve sbornících a časopisech:

  • Fenomén roku 1645 v pardubických dějinách, Časopis Národního Muzea – řada historická 157, 1998, č. 3-4, s. 13-18.

  • Prameny k dějinám Pardubic v Archivu Národního muzea, Východočeský sborník  historický 8, 1999, s. 130-225.

  • Komorní velkostatek Pardubice v letech 1650-1651, K novověkým sociálním dějinám českých zemí. Díl 1: Čechy mezi tradicí a modernizací 1556-1848, edd. Zdeněk Kárník – Jiří Štaif, Praha 1999, s. 74-92.

  • Antologie studijních textů k novověkým sociálním dějinám V./1, ed. Jana Čechurová, Praha 2002 (spolupráce).

  • "…císař všeliké zvůle myslivecké a lovův používati chtíti ráčí." Pobyt Leopolda I. v Čechách roku 1680 pohledem vrchnostenské správy, in: Pater familias. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. dr. Ivana Hlaváčka, edd. Jan Hrdina – Eva Doležalová – Jan Kahuda, Praha 2002, s. 447 - 459.

  • Pardubice a pardubické panství v polovině 17. století – cesta k obnově, Historická Olomouc 13, 2002, s. 409-418.

  • Kulturní dějiny a jejich vztah k hospodářským a sociálním dějinám, in: Semináře Výzkumného centra pro dějiny vědy z let 2000-2001, ed. Magdaléna Pokorná, Praha 2002, s. 113-116.

  • Deníkové zápisky tesaře Vojtěcha Bergera z let cca 1890-1960 (Vztah „velkých“ a „malých“ dějin), in: Osobní deník a korespondence – snaha o prezentaci, autorefelxi nebo (proto)literární  vyjádření?, edd. Milena Lenderová – Jiří Kubeš, Pardubice 2004 ( = Scientific Papers of the University of Pardubice, Series C, Faculty of Humanities, Suplement 9), s. 59-62.

    Přednáška:

Tzv. všeobecná krize 17. století a třicetiletá válka

(středa 2. prosince 2009 od 16 hodin)

 

Sedmnácté století je v historiografii jak světové, tak české nazíráno jako jedno z velkých témat. Toto období je v politickém i duchovním smyslu chápáno jako období zrození moderní společnosti. Válečné události, které mezi léty 1618-1648 pustošily oblasti střední a západní Evropy, prostor mezi severní Itálií a Baltem a mezi Slezskem a Porýním, se z odstupu několika staletí jeví jako jednolitý celek. Přitom různé konstelace koalic podpořené různými politickými zájmy vyvolaly v uvedeném období sérii nejméně třinácti více či méně ohraničených střetů. Jejich hranice byly ale již pro současníky stále méně zřetelné.

Příčiny tohoto fenoménu však leží spíše v současném vnímání politických souvislostí, které připustily rozmanitost válečných událostí. V této souvislosti se často operuje s pojmem „Veralltäglichung“, tj. začlenění války a událostí s ní spojených do každodenního života. Válka se pevně uchytila a začlenila do společnosti a začala měnit její struktury tak, že se její vliv bezprostředně odrážel v každodenním životě. Začalo to samozřejmě přítomností vojska, které nebylo po ukončeném válčeném tažení rozpuštěno, ale zůstávalo pohromadě připravené na další akce. Jedna celá generace tak dospívala v podmínkách, které se většinou diametrálně lišily od normálních a standardních vzorů. Již současníci označovali svoji dobu jako „martialisches saeculum“. Bylo to bezpochyby jednak v důsledku zažité války, ale především jejích následků. Pro oblast Říše byla třicetiletá válka strašlivým průvodním jevem všech událostí, které se pak staly téměř synonymem pro označení „sedmnácté století“.

Problémy diskuse o sedmnáctém století, o třicetileté válce a o pojmech, které se v historiografii s uvedeným obdobím vynořily, byly v průběhu svého vývoje nesčíslněkrát konfrontovány s otázkou, nakolik je takovéto vedení diskuse a její hodnocení vůbec možné. Tato zdánlivě banální otázka je o to naléhavější, omezíme-li události sedmnáctého století jen na ty vojensko-politické. Tím je struktura dějinného poznání znevýhodněna a silně ohraničena. Právě proto se otázka studia sedmnáctého století rozšířila – mimo jiné – na zkoumání společenských účinků  a následků třicetileté války.