PhDr. Robert Šimůnek, Ph.D.

Narodil se roku 1971 v Praze. V letech 1989–1994 vystudoval historii na FF UK. Doktorské studium v letech 1997–2003 zakončil disertační prací Správní systém šlechtického dominia v pozdně středověkých Čechách. Rožmberská doména 1418–1472, kterou o dva roky později publikoval v nakladatelství Historického ústavu AV ČR, kde je již od roku 1996 zaměstnán jako vědecký pracovník. Specializuje se na jednotlivé aspekty pozdně středověkých českých dějin a jejich vývojové analogie ve středoevropském prostoru. Konkrétně se zabývá výrazovými prostředky šlechtické reprezentace, typologií šlechty a prosopografickými výzkumy a edicemi pramenů listinné a evidenční povahy od 15. do počátku 16. století. V souvislosti se šlechtou zkoumá také vztahová témata (města a šlechta, církevní instituce a šlechta), středověké testamenty, strukturu majetkové držby a historickou topografii.

Je členem Felows Centra medievistických studií, Názvoslovné komise při Českém úřadu zeměměřickém a katastrálním a tajemníkem Komise pro historickou geografii. Vede redakci sborníku Historická geografie a jako člen redakční rady se podílí na přípravě sborníků Mediaevalia Historica Bohemica a Acta Onomastica.

    Výběrová bibliografie:

    Monografie:

·     Správní systém šlechtického dominia v pozdně středověkých Čechách.  Rožmberská doména 1418–1472, Praha 2005.

    Spoluautorství monografií:

·      Historický atlas měst České republiky, sv. 1–17, Praha 1995–2007 (vedoucí autorského kolektivu spolu s Evou Semotanovou a Josefem Žemličkou). [Pozn.: sv. 18 je v tisku, sv. 19 a 20 v přípravě. ]

·      Index českých exonym. Standardizované podoby, varianty. = List of Czech exonyms standardized forms and variants, Praha 2006 (spolu s Tomášem Beránkem, Pavlem Boháčem, Rudolfem Šrámkem, Milanem V. Drápelou, Milanem Harvalíkem a Vladimírem Liščákem).

    Sborníkové studie:

·      Prestižní a patetické titulatury – šlechtická hrdost, pýcha, závist i výsměch, in: Evropa a Čechy na konci středověku. Sborník příspěvků věnovaných Františku Šmahelovi, edd. Eva Doležalová – Robert Novotný – Pavel Soukup, Praha 2004, s. 225­–241.

·    Smlouva o výkon úřadu/služby jako typ pramene a možnosti jeho badatelského využití (s edicí pramenů z let 1477–1485), Husitský Tábor 14, 2004, s. 363–388.

·       Die Einkommensquellen des böhmischen Niederadels im späten Mittelalter: Böhmisches und mitteleuropäisches Modell, Historica 11, 2004, s. 41–63.

·       Německá předválečná a česká poválečná věda: Konfrontace na regionální úrovni (Na příkladu jihočeské oblasti), in: Německá medievistika v českých zemích do roku 1945, edd. Pavel Soukup – František Šmahel, Praha 2005, s. 147–182.

·       Šlechta a města v pozdním středověku: Kontakty, konfrontace a geo­grafický horizont (Na příkladu Strakonic a Volyně), Historická geografie 33, 2005, s. 197–247.

·       Paměť a tradice v prostředí české šlechty v pozdním středověku. Formy a média, Mediaevalia Historica Bohemica 10, 2005, s. 199–246.

·       Rodová jména, příjmí a rodové tradice české šlechty v pozdním středověku, Acta Onomastica 46, 2005, s. 116–142.

·       Český šlechtický testament pozdního středověku – reálné badatelské téma? (Prolegomena k výzkumnému záměru), in: Pozdně středověké testamenty v českých městech. Prameny, metodologie, formy využití, edd. Kateřina Jíšová – Eva Doležalová, Praha 2006, s. 95–115.

·       Comes aneb (Dis)kontinuita v pojetí pozdního středověku, in: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, edd. Eva Doležalová et al., Praha 2007, s. 404–422.

·       Pozůstalost Wolfganga z Krajku (†1491). Sídelní, krajinná a administrativní struktura šlechtického dominia v pozdním středověku, Historická geografie 34, 2007, s. 45–92.

·       Čtyři kšafty a devatenáct věřitelů. Několik šlechtických příběhů z pozdně středověkého Turnovska, in: Cestou dějin. K poctě prof. Svatavy Rakové, ed. Eva Semotanová, sv. 2, Praha 2007, s. 381–407.

·       Strakonický velkopřevor Václav z Michalovic a města táborské strany  (Žalobní fascikl z počátku 40. let 15. století), Táborský archiv 13, 2007, s. 81–103.

·       Tábor a jeho sousedé. Typ modu vivendi v pohusitských Čechách, Husitský Tábor – Supplementum 3, Tábor 2007, s. 317–340.

·       Katalog rekonstrukčních map jako součást projektu Atlasu českých dějin (Úvodní informace), Historická geografie 34, 2007, s. 220–231.

·       Směry moderního bádání o české středověké šlechtě, in: XVIII. a XIX. letní škola historie. Lidé a národy, vztahy a soužití, ed. Jana Kohnová, Praha 2007, s. 18–31.

Přednáška:

Reprezentace české šlechty v pozdním středověku

- prostředí a formy

(středa 5. března 2008 od 16 hodin)

Kontext

Starobylost, kontinuita, tradice – to byly základní kategorie, jimiž se jednotlivci i celé rody ve středověku prezentovaly a legitimovaly. Pěstování a vizualizace rodové paměti byly vázány na několik charakteristických prostředí, a to sakrálních i profánních. K prvním z nich náleží kláštery a kostely (patronátní i ostatní), k druhým rezidenční sídla, event. rezidenční města. Zatímco rodové kláštery a kostely byly ohnisky rodové paměti v rovině „dějepisné“ i liturgické, v prostředí rezidenčních dvorů se důraz kladl především na aktuální propagaci jednotlivce a rodu.

Formy a prostředí

Memoriální média jsou několika základních typů – prameny evidenční povahy (např. nekrologia), literární povahy (kroniky, oslavné skladby ap.), dále epigrafické památky – pamětní desky s nápisy, erby a erbovní galerie v prostředí sakrálním i profánním. V sakrálním prostředí, zvláště jednalo-li se o nekropoli, hrály klíčovou roli náhrobníky, epitafy, korouhve, erby, votivní obrazy ad., v prostředí staveb profánních byly běžné prezentace příbuzenských vazeb i politického spojenectví, aktuálních konfesních postojů ap., výrazem rezidentova statutu byla také malířská výzdoba reprezentativních prostor. Propojení sakrální i profánní složky v prostředí rezidenčních hradů naznačuje dvojice klíčových reprezentativních prostor: kaple a tzv. velká jizba.

Ilustrativní příklady

1) Rezidence a nekropole – memoria Půty Švihovského z Rýzmburka (†1504).

2) Unikátně dochované reprezentativní interiéry – hrad Žirovnice kolem roku 1490.

3) Reprezentace na kamnových kachlích – Zdeněk ze Šternberka (†1476) a Zelená Hora.

4) Svět šlechtické nekropole koncem 14. století – kostel sv. Jana Křtitele minoritského kláštera v Jindřichově Hradci.

5) Šlechtická memoria ve městech; rodové nekropole, pohřební kaple – Plzeň, kostel sv. Bartoloměje a zdejší františkánský klášter.

6) „Rodová historie v obrazech“ – Černínové a kostel sv. Jana Křtitele v Chudenicích.

7)  Donátoři a erby – kostel sv. Petra v zaniklé vsi Doubrava.