Prof. Ing. arch. Jiří Škabrada, CSc.

 Narodil se v roce 1946. Vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, kde se pak v aspirantském studiu zaměřil na dějiny architektury. Po krátkém působení v oddělení archeologie středověku Archeologického ústavu ČSAV pracoval dvanáct let (1974–1986) ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů, v ateliéru lidové architektury. Zde se věnoval zejména terénním průzkumům pro tehdy připravované vyhlašování vesnických památkových rezervací a zón. Další stupeň jeho odborné činnosti představovalo působení v tehdejším Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde v letech 1986–1989 pracoval jako vedoucí oddělení lidové architektury, archeologických a technických památek. Fungoval rovněž ve vědeckých radách či poradních sborech většiny tehdy budovaných českých vesnických skanzenových a rezervačních lokalit.

V letech 1989–2011 působil na Fakultě architektury ČVUT, kde na ústavech dějin architektury a památkové péče vyučoval zejména předměty týkající se lidové architektury a historických konstrukcí. Zván byl i na další univerzity, které rozšiřovaly záběr své činnosti o obor stavební historie; od roku 2003 takto působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice.

Specializací jeho výzkumné práce je především lidová architektura (od poznávání nejstarších vesnických staveb až po problém „slušného chování“ novostavby na české vesnici), typologický vývoj historických konstrukcí a metodika zkoumání stavebních dějin historických objektů ve spolupráci s dalšími disciplínami. Je autorem řady skript, velkého počtu elaborátů stavebně historických průzkumů a mnoha desítek publikovaných vědeckých i popularizačních prací vesměs z oboru historických staveb a jejich ochrany. Od založení časopisu Průzkumy památek v roce 1994 je členem jeho redakční rady. V devadesátých letech pořádal průzkumové kurzy a semináře pro pracovníky památkové péče na tvrzi v Sudkově Dole u Pacova.

 Výběrová bibliografie: 

Monografie

• Vesnické stavby a jejich úprava, Praha 1975 (spolu se Svatoplukem Voděrou).

• Jihočeská lidová architektura, České Budějovice 1986 (spolu se Svatoplukem Voděrou).

• Příspěvky k poznání středověkého stavitelství, Praha 1991 (spolu s Miladou Radovou).

• Románské stavitelství, Praha 1992 (spolu s Miladou Radovou).

• Lidové stavby. Architektura českého venkova, Praha 1999 (2. vyd. 2003).

• Původní plánová dokumentace lidové architektury, Praha 1996 (spolu s Martinem Ebelem).

• Románské domy v Praze, Praha 2002 (spolu se Zdeňkem Dragounem a Michalem Trymlem).

• Konstrukce historických staveb, Praha 2003 (2. vyd. 2007).

Redakce sborníků

• Vesnický dům v 16. a 17. století, Praha 1992.

• Holašovice. Vesnická památková rezervace, Praha 2010.

Sborníkové a časopisecké studie

(výběr od roku 2005)

• Nejstarší plán krovu z českobudějovického archivu, Svorník 3, 2005, s. 123–128 (spolu s Martinem Ebelem a Danielem Kovářem).

• Krovy na historických stavebních plánech, tamtéž, s. 213–240 (spolu s Martinem Ebelem).

• Projekt dřevěné tvrze z českobudějovického archivu, Dějiny staveb 5, 2005, s. 15–20 (spolu s Martinem Ebelem a Danielem Kovářem).

• K možnostem identifikace středověkého vyměřování vesnic v českých zemích, Dějiny věd a techniky 39, 2006, č. 3, s. 163–177 (spolu se Zuzanou Peškovou).

• Štencův archiv negativů, Historická fotografie 7, 2007, s. 23–31.

• Franz Paume, Philipp Ehrlich a Philipp Peche – tvůrci lidových staveb v Novém Boru, Dějiny staveb 7, 2007, s. 217–224 (spolu s Martinem Ebelem).

• Vyměřovací soustavy některých zaniklých středověkých vesnic, tamtéž, s. 271–274 (spolu se Zuzanou Peškovou).

• Johann Benesch a zednická rodina Mayerů – tvůrci lidových staveb na panství Malá Skála, Dějiny staveb 8, 2008, s. 185–191 (spolu s Martinem Ebelem).

• K otázce původu konstrukce hlavního krovu lodi kostela sv. Bartoloměje v Plzni, tamtéž, s. 224–226 (spolu s Janem Anderlem).

• Dům čp. 4 v Litomyšli, Svorník 6, 2008, s. 225–228 (spolu s Martinem Ebelem).

• Krovy na budovách provozní části pražského Masarykova nádraží, Dějiny staveb 9, 2009, s. 139–146.

• František Roubal – projektant na soběslavských Blatech, tamtéž, s. 159–164 (spolu s Martinem Ebelem).

• Pardubické a pražské nádražní dílny v roce 1845, Východočeský sborník historický 17, 2010, s. 177–185.

• Karel Follpracht a Vojtěch Pazderník – projektanti „selského baroka“ v Lišově u Českých Budějovic, Dějiny staveb 10, 2010 [2011], s. 119–126 (spolu s Martinem Ebelem).

• Joseph Köcher a Joseph Proksch – projektanti na panství Ploskovice v 1. polovině 19. století, Dějiny staveb 11, 2011, s. 184–192 (spolu s Martinem Ebelem).

• Vnější, dílenská část areálu Masarykova nádraží v Praze, Průzkumy památek 18, 2011, č. 1, s. 111–148 (spolu s Petrem Dostálem, Martinem Ebelem a Tomášem Kynclem).

Přednáška: 

Otisk vaznice ve Zbynicích u Sušice (románské krovy „na kobylu“?)

(středa 21. listopadu od 16 hodin)

 Od objevu v roce 1976 až do nedávné doby bylo možné považovat náš jediný (nepřímý) doklad typu konstrukce románského krovu u nás – otisk hřebenové vaznice ve zdivu štítu nad vítězným obloukem v kostele ve Zbynicích u Sušice – za nepochopitelnou extravaganci, která vzdorovala všem možnostem normální a logické srovnávací práce. Poté, co Jan Anderle zjistil opět v západních Čechách další identickou situaci, můžeme konečně na celou problematiku nahlížet pohledem známého úsloví „jednou – to je náhoda, dvakrát – to už je poměr“ a odvážit se vyslovit názory, které se předtím daly formulovat jen mimo doslech odborného publika.

.