Mgr. Jakub Šlouf

Narodil se v roce 1982 v Plzni a po absolvování zdejšího Církevního gymnázia studoval v letech 2002–2008 historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Roku 2008 zahájil doktorské studium na Ústavu českých dějin FF UK a pracuje jako archivář Státního oblastního archivu v Praze.

Jeho odborný zájem je zaměřen především na české dějiny v letech 1945–1948, na dějiny plzeňského regionu a na vývoj československého komunistického hnutí. V letech 2005–2008 byl jedním z organizátorů studentského projektu Holocaust a současnost, v jehož rámci vznikl filmový dokument Sladké nic, mezi dětskou hrou a smrtí, který je bezplatně distribuovanou pomůckou pro školní výuku problematiky holocaustu. V současné době je členem autorského kolektivu Dějin Přeštic pro Nakladatelství Lidové noviny.

    Výběrová bibliografie:

    Sborníkové studie:

·         Komise pro zařazování osob do táborů nucených prací v Plzni 1948–1950, Minulostí západočeského kraje 41, 2006, s. 551–577.

·         Projekt stavby Korandova sboru v Plzni 1918–1938, in: Nardi aristae. Sborník k sedmdesátým narozeninám Ivana Martinovského, ed. Kristina Kaiserová, Ústí nad Labem 2007, s. 149–217.

·         KSČ na Plzeňsku v letech 1945–1948. Početnost a struktura členské základny, Minulostí západočeského kraje 42, 2007, s. 337–423.

Přednáška:

Vývoj vztahu KSČ na Plzeňsku k americké armádě po druhé světové válce

Od tajemníka KSČ v uniformě US Army v roce 1945

 po potlačení květnových oslav osvobození Plzně v roce 1948

(středa 3. prosince 2008 od 16 hodin)

Jedním z důležitých specifik plzeňského regionu ve srovnání s většinou ostatního území Československa v roce 1945 byla přítomnost americké armády. Komunistická strana se proto na Plzeňsku při svém poválečném mocenském vzestupu musela vyrovnávat s realitou každodenního soužití s americkou armádou i s všudypřítomnou úctou obyvatel k americkým osvoboditelům. Česká historiografie od padesátých let začala v atmosféře studené války vykládat poválečný vztah KSČ k americké armádě jako čistě negativní (zejména díla autorské dvojice Karel Bartošek – Karel Pichlík). Tento zkreslený pohled zůstal v základních rysech nezměněn i po roce 1989 a přežívá v odborné literatuře a zejména v historickém povědomí naší společnosti až do současnosti. Přednáška si klade za cíl korigovat toto paradigma prostřednictvím několika vybraných historických pramenů.

Nálada ve společnosti i politická realita vedly k tomu, že KSČ na Plzeňsku v roce 1945 zachovávala vůči americké armádě přiměřenou loajalitu. Při plzeňských veřejných oslavách, projevech a vojenských přehlídkách vystupovali reprezentanti KSČ v přívětivém duchu bok po boku amerických důstojníků. Komunistický tisk sice vznášel čas od času na adresu americké armády kritické připomínky, ale jeho rétorika nebyla otevřeně nepřátelská. Naopak, KSČ se na Plzeňsku v roce 1945 všestranně snažila budit dojem dobrých vztahů k americké armádě. Tuto skutečnost lze mimo jiné ilustrovat dnes kuriózně znějícím příběhem, kterak organizační tajemník OV KSČ v Plzni vykonával svou stranickou funkci v uniformě US Army.

Až po odchodu americké armády z československého území na konci roku 1945 se veřejně proklamované postoje KSČ k osvoboditelům západních Čech začaly postupně měnit. Pod vlivem začínající studené války se pak v roce 1947 zhroutila zahraničněpolitická koncepce Československa jako „mostu“ mezi východem a západem. Od roku 1947 proto KSČ již zcela bez servítků označovala USA za „reakční“ a „imperialistickou“ mocnost. Souběžně s tímto procesem se osvobození západních Čech americkou armádou stávalo stále ožehavějším vnitropolitickým regionálním tématem. Napětí vyvrcholilo při oslavách osvobození Plzně v květnu 1948. Funkcionáři KSČ nenašli tehdy dostatek odvahy otevřeně zakázat zmínky o americké armádě a při oficiálních oslavách byly zásluhy USA „pouze“ zamlčeny, nikoli oficiálně popřeny. Jistá část plzeňských občanů (zejména studenti) na takový postup reagovala spontánními projevy úcty k americkým osvoboditelům a vyvolala ve dnech 5.–6. května 1948 vlnu protikomunistických demonstrací. Teprve násilným zákrokem bezpečnostních složek proti demonstrantům komunistický režim jasně stanovil nové hranice svobody veřejného uctívání americké armády.

Ani mezi členy Krajského výboru KSČ nebyl vztah k Američanům do května 1948 zdaleka vyřešený. Podstatná část KV KSČ proto reagovala na květnové demonstrace razantní kritikou vedoucích funkcionářů strany. Opozice uvnitř KV KSČ nejen nesouhlasila s přísným trestáním demonstrantů, ale navíc navrhovala, aby oslavy osvobození Plzně americkou armádou byly každoročně pořádány samotnou KSČ. Komunisté by tak znemožnili „reakci“ využít  toto výročí k demonstracím a získali by navíc možnost převychovávat plzeňskou veřejnost vhodným „vysvětlením“ amerického „problému“. Do konce roku 1948 byly však opoziční projevy uvnitř KV KSČ zásahem ústředí utlumeny, a náznaky „svobodné“ diskuse o americké armádě proto utichly i na  stranické půdě.