Prof. PhDr. František Šmahel, DrSc.

Přední český medievista, odborník na dějiny pozdního středověku, zejména se zaměřením na dějiny české reformace, rané renesance a humanismu. Narodil se roku 1934 v Trhové Kamenici nedaleko Chrudimi, kde navštěvoval reálné gymnázium. Roku 1954 byl přijat ke studiu historie na Filozofické fakultě UK a setrval zde až do poloviny 60. let (PhDr. 1963, CSc. 1965). V té době také začal působit jako vědecký pracovník Historického ústavu ČSAV. S počátkem normalizace byl tento ústav zrušen a z nově ustaveného Ústavu československých a světových dějin byl František Šmahel záhy vyhozen. Po pětiletém období, kdy se živil jako řidič tramvaje u Dopravního podniku hl. města Prahy, nastoupil do Muzea husitského revolučního hnutí v Táboře, které se mu stalo zázemím pro vlastní badatelskou činnost až do roku 1989. Po sametové revoluci byl povolán do obnoveného Historického ústavu, jemuž po osm let stál jako ředitel v čele. Mezitím se habilitoval pro obor starší české dějiny na FF UK (1991), profesury pro české dějiny dosáhl tamtéž roku 1995. Na FF UK rovněž vedl seminář českých středověkých dějin (1993-1998). Roku 1998 byl spoluzakladatelem Centra medievistických studií, společného pracoviště UK a AV ČR, na jehož budování měl coby ředitel v prvních šesti letech jeho existence zásadní podíl. V Centru působí doposud, od roku 2004 jako zástupce ředitele.

František Šmahel byl a je členem řady domácích odborných a vědeckých orgánů, mj. byl vedoucím redaktorem Českého časopisu historického (1990-2002), předsedou Vědecké rady AV ČR (2001-2009), předsedou Komise Historického ústavu v Římě (1999-2009), předsedou Učené společnosti ČR (2002-2004) ad. Je nositelem mnoha významných domácích i mezinárodních vyznamenání a čestných doktorátů řady univerzit. Na svém kontě má desítky referátů přednesených na mezinárodních konferencích (Německo, Polsko, Francie, Velká Británie, Itálie ad.). Publikovat začal už během svých vysokoškolských studií v semináři prof. Josefa Polišenského. Dnes jeho bibliografie obsahuje stovky položek, z nichž většinu představují odborné studie a pojednání v domácích i zahraničních časopisech a sbornících a také celá řada důležitých a dosud nepřekonaných monografií.

   Výběrová bibliografie:

Nejvýznamnější monografie:

·         Humanismus v době poděbradské, Praha 1963.

·         Jeroným Pražský, Praha 1966.

·         Jan Žižka z Trocnova, Praha 1969 (vydáno 1970).

·         Verzeichnis der Quellen zum Prager Universalienstreit 1348-1500, Wrocław et al. 1980

·         Husitská revoluce I. – IV., Praha 1993 (znovu vydáno 1995-1996, německy ve třech svazcích v roce 2002).

·         Idea národa v husitských Čechách, Praha 2000 (2. doplněné vydání).

·         Husitské Čechy. Struktury, procesy, ideje, Praha 2001.

·         Mezi středověkem a renesancí, Praha 2002.

·         Člověk českého středověku, Praha 2002 (ed. spolu s Martinem Nodlem).

·         Cesta Karla IV. do Francie 1377-1378, Praha 2006.

·         Konstanzer und Prager Begegnungen. Zwei Vorträge, Alexander Patschovsky gewidmet,  Konstanz 2007.

·         Die Präger Universität im Mittelalter / The Charles University in the Middle Ages. Gesammelte Aufsätze / Selected Studies,  Leiden – Boston 2007.

·         Nalézání, setkávání a míjení v životě jednoho medievisty, Praha 2009.

Sborníkové a časopisecké studie:

(od roku 2007)

·         Praha v minulosti a současnosti očima Pavla Žídka, in: V komnatách paláců, v ulicích měst. Sborník příspěvků věnovaných Václavu Ledvinkovi k šedesátým narozeninám, ed. Kateřina Jíšová, Praha 2007, s. 79-86.

·         Bývali Čechové statní jonáci: konstrukce a rekonstrukce české národní historie s pomocí „velké“ středověké minulosti, in: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, edd. Eva Doležalová – Robert Šimůnek, Praha 2007, s. 12-22.

·         Nedokončená spolupráce na edici nejstarší táborské Knihy trhové, Táborský archiv 13, 2007, s. 47-80.

·         Co bylo před stvořením světa?, in: Nardi aristae. Sborník k sedmdesátým narozeninám Ivana Martinovského, ed. Kristina Kaiserová, Ústí nad Labem 2007, s. 11-21.

·         Žižka a husitství očima dneška, in: Jan Žižka z Trocnova a husitské vojenství v evropských dějinách, edd. Miloš Drda – Zdeněk Vybíral, Tábor 2007 (= Husitský Tábor. Supplementum 3), s. 17-23.

·         Diví muži, lesní lidé a urození divoši v imaginaci českého středověku. Prolegomena k širšímu tématu, in: Cestou dějin. K poctě prof. PhDr. Svatavy Rakové, CSc., ed. Eva Semotanová, sv. 1., Praha 2007, s. 409-429.

·         X. kongres historických věd a české dějepisectví 1955-2005, in: Per saecula ad tempera nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka, edd. Jiří Mikulec – Miloslav Polívka, Praha 2007, s. 947-957.

·         Dva drobné příspěvky k nejstarším dějinám Univerzity Karlovy, in: Sborník k životnímu jubileu PhDr. Michala Svatoše, CSc., edd. Ivana Čornejová – Jiří Stočes, Praha 2007 (= Acta Universitatis Carolinae. Historia Universitatis Carolinae Pragensis 47/1-2), s. 37-42.

·         Studie o cestě Karla IV. do Francie 1377-1378 II. Nic než koně: jejich počty, druhy a barvy, in: Inter laurum et olivam. Sborník k šedesátým narozeninám prof. Marie Bláhové, edd. Jiří Šouša – Ivana Ebelová, Praha 2007 (= Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica 2002/1-2. Z pomocných věd historických XVI), s. 667-675.

·         Národ v českém středověku, in: XVIII. a XIX. letní škola historie. Lidé a národy. Vztahy a soužití, ed. Jana Kohnová, Praha 2007, s. 9-17.

·         Drobné otázky a záhady v studentském životě mistra Jeronýma Pražského, Český časopis historický, 2008, s. 1-18.

·         Jiří z Poděbrad, in: Čeští králové, edd. Marie Ryantová – Petr Vorel, Praha – Litomyšl 2008, s. 263-271.

·         The X International Congress of the Historical Sciences and Czech Historiography, 1955-2005, in: La storiografia tra passato e futuro. Il X Congresso Internazionale di Science Storiche (Roma 1955) cinquant’anni dopo, Roma 2008, s. 303-324.

·         Pražští studenti v letech 1348-1622, in: Pražský student. Univerzitní studenti v dějinách Prahy, ed. Jana Ratajová, Praha 2008, s. 14-26.

·         „Maestro di Grande intedimento“: Pocta Janu Husovi v neznámé kronice ze Sieny, in: Angelus Pacis. Sborník prací k poctě Noemi Rejchrtové, edd. Miloslav Polívka – Jaroslav Pánek – Pavel B. Kůrka, Praha 2008, s. 167-181.

·         Husitská revoluce (1419-1471), in: Dějiny českých zemí, edd. Jaroslav Pánek – Oldřich Tůma, Praha 2008, s. 117-132.

·         The Hussite Revolution (1419-1471), in: A History of the Czech Lands, edd. Jaroslav Pánek – Oldřich Tůma, Prague 2009, s. 137-158.

·         Kutnohorský dekret po 600 letech, Český časopis historický 107, 2009, s. 1-45 (spolu s Martinem Nodlem).

·         Antoine Marini de Grenoble et son Mémorandum sur la necessité d’une alliance anti-turque. Prolégoménes á l’édition, in: La noblesse et la croisade á la fin du Moyen Age (France, Bourgogne, Boheme), edd. par Martin Nejedlý – Jaroslav Svátek, Toulouse 2009 (= Les Croisades Tardives 2), s. 205-231.

·         Ulrich Richental a jeho Kronika kostnického koncilu, in: Ulrich Richental: Kostnická kronika. Historické rozprávanie o meste, ktoré sa stalo stredom Európy, a čo to znamenalo pre Slovákov a Čechov, edd. Mária Papsonová – František Šmahel – Daniela Dvořáková, Budmerice 2009, s. 11-37.

·         Korunovační rituály, ceremonie a festivaly české stavovské monarchie 1471-1526, in: Rituály, ceremonie a festivaly ve střední Evropě 14. a 15. století, edd. Martin Nodl – František Šmahel, Praha 2009 (= Colloquia mediaevalia Pragensia 12), s. 147-170.

·         Gab es einen Frühhumanismus im luxemburgischen Böhmen?, in: Kunst als Herrschaftsinstrument. Böhmen und das Heilige Römische Reich unter den Luxemburgern im europäischen Kontext, hgg. von Jiří Fajt – Andrea Langer, Berlin 2009, s. 22-26.

Přednáška:

(Prožité) proměny historie jako vědy 1956 - 2009

(středa 3. března 2010 od 16 hodin)

Jak vnímá patrně nejvýznamnější současný medievista vývoj historiografie v posledním půlstoletí? Kam se podle něj historická věda za tu dobu posunula? Co považuje za zásadní metodologickou inovaci a co naopak za překonanou slepou uličku či „módní vlnu“? Které osobnosti a díla vnímá jako klíčové? A jak se do tohoto hodnocení promítají jeho vlastní vzpomínky a zkušenosti? Přednášku prof. Šmahela lze vnímat jako jeho osobní výpověď i ukázku toho, jak se „dělá“ historiografická syntéza na té nejvyšší úrovni.