Mgr. Michal Tejček

 Narodil se v roce 1976 v Sokolově. V letech 1994–2003 studoval historii a latinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2001 pracuje jako archivář ve Státním okresním archivu v Klatovech. Zabývá se regionálními dějinami,v jejichž rámci se zaměřuje především na kulturní a sociální souvislosti historického vývoje Klatovska a Přešticka ve středověku a raném novověku, dále na historickou topografii či problematiku raně novověké zbožnosti.

Výběrová bibliografie:

   Spoluautorství monografií

·        Klatovy, Praha 2010 (v autorském kolektivu pod vedením Lenky Sýkorové).

·    Divotvůrkyně Přeštická. 300 let obrazu a poutí, České Budějovice 2012 (v autorském kolektivu spolu s Richardem Biegelem, Michaelou Ottovou a Janem Roytem).

   Sborníkové a časopisecké studie

·      Klatovské hřbitovní kostely v 18. století, in: Sborník prací z historie a dějin umění 2/2003, edd. Marcel Fišer – Jindřich Hůrka – Lenka Sýkorová, Klatovy 2003, s. 67–87.

·        Kapucíni v Brně v 17.–18. století, Brno v minulosti a dnes 18, 2005, s. 145–200.

·       Klatovský špitál a špitálský dvůr u Svatého Rocha, in: Sborník prací z historie a dějin umění 4/2006, edd. Marcel Fišer – Jindra Hůrková, Klatovy 2006, s. 49–114 (spolu s Jindrou Hůrkovou).

·        Brněnské františkánky a Brno od 19. století k dnešku, Brno v minulosti a dnes 20, 2007, s. 221–261.

·     Dominikánský klášter v Klatovech uvnitř hradeb. Několik poznámek k jeho stavebním dějinám ve světle písemných pramenů, in: Sborník prací z historie a dějin umění 5/2008, edd. Marcel Fišer – Jindra Hůrková, Klatovy 2008, s. 67–85.

·       Tzv. Přeštický kancionál z let 1609–1619, Pod Zelenou Horou. Vlastivědný sborník jižního Plzeňska 13 (25), 2010, č. 4, s. 3–6.

·    Zázračný obraz Panny Marie Bolestné v Přešticích, Pod Zelenou Horou. Vlastivědný sborník jižního Plzeňska 14 (26), 2011, č. 2, s. 9–11.

Přednáška: 

Svatobor z Přeštic (1226–1236) a jeho majetek. Příspěvek k dějinám osídlení Plzeňska

(čtvrtek 1. listopadu 2012 od 16 hodin)

 Svatobor z Přeštic byl raně středověký velmož, o jehož majetku, tzv. přeštickém újezdu, si můžeme na základě písemných pramenů učinit – oproti obdobným šlechtickým statkům té doby – relativně ucelenou představu. Ve Svatoborově predikátu jsou k roku 1226 poprvé zmíněny Přeštice, byl však majitelem dalších 14 vsí či jejich částí převážně při toku řeky Úhlavy na jižním Plzeňsku.

Svatoborovo jméno figurující ve svědeckých řadách několika listin Přemysla Otakara I. a především Václava I. poodhaluje jeho úlohu na panovnickém dvoře. Prameny dále naznačují, že patřil do širšího příbuzenstva šlechtického rodu tzv. Drslaviců erbu polotrojříčí (symbol řek Úhlavy, Otavy a Vltavy), kteří patřili spolu s tzv. Drslavici erbu tří šikmých pruhů (páni ze Žinkov, Litic a Potštejna) k jednomu z nejmocnějších rodů na Plzeňsku, z něhož později vzešel rod Švihovských z Rýzmberka či Černínů z Chudenic. Díky těmto a dalším skutečnostem se při studiu osobnosti Svatobora z Přeštic a jeho majetku dotýkáme řady zásadních otázek z dějin osídlení Plzeňska na konci 12. a v první polovině 13. století, které směřují například k vývoji šlechtického majetku a jeho postavení v rámci středověkého osídlení, úloze šlechty v raně středověkém správním systému, počátkům panských rodů apod.

Neméně zajímavým tématem je osud Svatoborových statků po jeho smrti. Jelikož zemřel bez dědiců, vystřídali se jako pretendenti na nového majitele přeštického újezdu postupně pražští johanité, král Václav I., jeho sestra Anežka a kladrubští benediktini, reprezentovaní energickým opatem Reinerem. Právě on nakonec Svatoborovo dědictví pro svůj klášter získal. To, že se Přeštice staly součástí klášterního statku, výrazně poznamenalo jejich další vývoj. Zmíněný majetkový přesun zasáhl rovněž do bádání na poli diplomatiky, když jej prof. Sáša Dušková použila k obsahové argumentaci při zkoumání pravosti jedné z kladrubských listin. Podrobným rozborem pramenů týkajících se Svatobora z Přeštic a jeho majetku lze přispět do diskuze i k tomuto tématu.