PhDr. Pavel Titz, Ph.D.

Narodil se roku 1974 v Pardubicích. V roce 1999 úspěšně zakončil studium klasické archeologie a historie na FF UK v Praze. Klasické archeologii se věnoval i ve  svém doktorském studiu završeném v roce 2007 obhajobou disertační práce na téma Votivní terakoty z období střední římské republiky a jejich ovlivnění uměním Velkého Řecka. Od roku 2003 působí na Univerzitě Pardubice, kde se jako odborný asistent katedry religionistiky a filosofie zabývá pravěkou a starověkou religiozitou, především však řeckou a římskou kulturou. Ve své badatelské práci zkoumá zejména možnosti archeologického poznání myšlenkového světa kultur minulosti.

Jako specializovaný archeolog se zúčastnil řady terénních výzkumů v Čechách, na Moravě i v antických oblastech (Itálie, Anglie, Bulharsko, Libanon, Izrael). Vedle odborné činnosti se zabývá popularizací archeologie prostřednictvím tisku a především ve spolupráci s rozhlasem (mj. pořad Meteor na stanici ČRo 2 – Praha). Je členem České archeologické společnosti, společnosti Archaia o. s., Společnosti přátel starožitností a redakční rady časopisu Pantheon, vydávaného při katedře religionistiky a filosofie FF Univerzity Pardubice.

    Výběrová bibliografie:

·       Římská lampa ve sbírce Ústavu pro klasickou archeologii UK, Studia Hercynia I (in honorem Ioanni Bouzek), Praha 1997, s. 65–67.

·       Transport Amphorae from Pistiros: introduction, in: Pistiros II. Excavations and Studies, eds. Jan Bouzek – Lidia Domaradzka – Zofia H. Archibald, Prague 2002, s. 233–234.

·       Současná česká klasická archeologie – výzkum lokality Pistiros, Bulharsko, in: Sborník Muzea středního Posázaví v Ratajích nad Sázavou a Archeologické společnosti Západočeské university v Plzni II, Praha 2003, s. 7–13.

·       Současné archeologické bádání v Pompejích, in: AVRIGA – Zprávy Jednoty klasických filologů  45, Praha 2003, s. 78–81.

·       Středoitalské votivní terakoty a jejich význam v období římské republiky, in: Kult a mágia v materiálnej kultúre, edd. Eduard Krekovič – Tatiana Podolinská, Bratislava 2004, s. 49–57.

·       Volunteering a Ein Gedi – alternativní archeologie v Izraeli, in: Orientalia Antiqua Nova IV, Plzeň 2004, s. 121–124.

·       Pompeje a veřejnost, in: Veřejná archeologie I, Praha 2005, s. 81–84.

·       Středoitalské votivní terakoty v podobě pokrmu bohů a lidí, in: Náboženství a jídlo, edd. Tomáš Bubík – Martin Fárek, Pardubice 2005, s.143–152.

·       Může být terénní škola archeologie pro systematický výzkum standardem nebo jen zajímavým experimentem?, in: Živá archeologie 6, Hradec Králové 2005, s. 85–88.

·       Zdravotní problémy obyvatel stření Itálie jako předmět některých kultů doby římské republiky, in: Náboženství a tělo, edd. Luboš Bělka – Iva Doležalová – Eleonóra Hamar, Brno 2006, s. 131–138.

·       Může memetika přispět k lepšímu porozumění některých procesů v náboženských systémech?, in: Pantheon I, Religionistické studie: Náboženství a věda, edd.  Tomáš Bubík – Aleš Prázný – Henryk Hoffmann, Pardubice 2006, s. 127–134.

·       Zpráva o záchranném archeologickém výzkumu před výstavbou podzemních garáží v objektu „Palác Křižík“ na pozemcích čp. 2878, 2879, 2977 v ulici Radlická 2 v Praze 5 – na Smíchově, Praha 2006 (spolu s Petrem Juřinou; malonákladový tisk společnosti Archaia).

·       Jindřich Čadík – student University Karlovy, in: Studia Hercynia X, Praha 2006, s. 116–121.

·       Trade Amphorae, in: Pistiros III. Excavations and Studies, eds. Jan Bouzek – Lidia Domaradzka – Zofia H. Archibald, Prague 2007, s. 133–186 (spolu s J. Bouzkem, Š. Rücklem a C. Tsotshevem).

    Přednáška:

Pompeje jako archeologicko-historický komplex

(středa 2. dubna 2008 od 16 hodin)

Pompeje jsou dnes patrně nejznámější a také nejnavštěvovanější archeologickou lokalitou na světě. Ročně jsou s tímto unikátně dochovaným římským městem konfrontovány přes dva miliony návštěvníků přijíždějících z celého světa. Tragický osud a především jinde nevídaná úroveň dochování antického celku i řady jeho neopakovatelných detailů laickou veřejnost fascinují. Mají však Pompeje po dvou a půl stoletích výzkumů ještě co nabídnout odborníkům – archeologům a historikům?

Předně nabízejí nebývalou míru komplexního poznání. Například zánik Pompejí dne 24. srpna roku 79 po Kr. pochopitelně vzbudil pozornost současníků vesuvské erupce. Historikové i vulkanologové se tak ve své rekonstrukci katastrofy mohou opřít v první řadě o cenné přímé svědectví očitého svědka, Plinia mladšího. Dva jeho listy adresované historikovi Tacitovi detailně popisují osudné události a jedinečným způsobem tak doplňují informace získané archeology i přírodovědci. Ale snad ještě cennější se zdá být možnost poznávat každodenní život Pompejanů. Jejich z větší části ještě stojící domy, výzdoba a vybavení jejich domácností i předměty denní potřeby vnášejí do historického poznání cennou lidskou dimenzi a historikům dávají neméně cennou příležitost vidět to, o čem píší antičtí autoři (osobně pak snad za ještě cennější považuji možnost vidět, o čem všem historické prameny mlčí). Analýzou malovaných i rytých nápisů na domovních zdech se postupně daří identifikovat majitele některých domů. Provozní části domů vypovídají o živnosti jejich majitelů a moderní archeologické výzkumy jsou s to na základě pečlivého propojení archeologických situací se stavebně historickou analýzou zdí hovořit o scelování či dělení nemovitostí v rámci města. Touto cestou před námi zvolna vyvstává sociální i demografická struktura obce včetně její organizace (např. dochované agitační nápisy z obecních voleb). Moderní technologie užívané v archeologii umožňují rekonstruovat jídelníček obyvatel jednotlivých domů, alespoň částečně jejich zdravotní stav a v jistém smyslu i jejich sociální statut.

Lokalita je tudíž i dnes velice intenzivně zkoumána. Probíhá zde celá řada výzkumů archeologických, historických, epigrafických apod. Na jejich základě se ukazuje, že mnohé ze starších interpretací jsou dnes neudržitelné a že i dávno získaný a zpracovaný materiál bude nutné v budoucnu znovu analyzovat. Vyvstává před námi ohromné množství otazníků:

·    Kdy, jak a čím přičiněním město vzniklo a jaký byl jeho etnický, kulturní, hospodářský a politický vývoj?

·     V jakém vztahu bylo město a jeho nejbližší okolí?

·    Co se skrývá pod sopečným materiálem, který stále zakrývá asi jednu třetinu plochy města?

·      Kam se během katastrofy poděli ti obyvatelé města, jejichž těla nebyla nalezena?

·   Nabízejí Pompeje obraz typického římského města v 1. století po Kr. nebo byly výjimečné?

Pompeje však mají ještě jednu velmi důležitou dimenzi. Zatímco historik principielně své prameny (většinou) svým výzkumem nelikviduje, archeolog ano. Pompeje, stejně jako kterákoli jiná zkoumaná a turisty vyhledávaná archeologická lokalita, jsou jedinečnou a velmi ohroženou památkou. Stále větší úsilí vynakládá odborná veřejnost složená z archeologů, historiků, památkářů, přírodovědců i třeba počítačových specialistů na preventivní ochranu a také akutní záchranu tohoto jedinečného pramene poznání.