PhDr. Marta Ulrychová, Ph.D.

 Narodila se v roce 1952. Absolvovala studium českého jazyka a literatury a hudební výchovy na Pedagogické fakultě v Plzni, následně též etnografie a folkloristiky na Filozofické fakultě UK v Praze (včetně doktorského studia). Působila jako učitelka na plzeňských hudebních školách, po roce 1989 pak jako odborná asistentka nejprve na katedře hudební kultury Pedagogické fakulty ZČU (1990–2000), poté na katedře antropologie Filozofické fakulty ZČU v Plzni (2000–2013). Zaměřuje se na etnomuzikologii a kulturní antropologii, výrazné tematické okruhy publikovaných studií a kolektivních monografií jsou gruzínský vícehlas a počátky gruzínské operní tvorby, regionální studia hudební kultury na Plzeňsku a Klatovsku, lidová kultura (folklor hudební i slovesný) oblastí Chodska, Pošumaví a Plzeňska, osobnosti kulturního života Plzně a etnografie a hudební život města a regionu. Je stálou členkou odborných komisí a poradních orgánů na úrovni města a regionu, spolupracovnicí kulturní redakce Plzeňského deníku a Divadla J. K. Tyla v Plzni, členkou redakční rady Národopisné revue a zakládající osobností regionálního sdružení Genius loci českého jihozápadu.

Výběrová bibliografie:

Monografie a kapitoly v monografiích

·         Prozaický folklor na Chodsku, in: Český les. Příroda – historie – život, red. Vladislav Dudák, Praha 2005, s. 635–640.

·         Historie plzeňské opery, in: Plzeňsko. Příroda – historie – život, red. Vladislav Dudák, Praha 2008, s. 657–660.

·         Balet Divadla J. K. Tyla v Plzni, in: tamtéž, s. 660–662.

·         Lidové zvyky a obyčeje, in: tamtéž, s. 698–702 (spolu s Marií Maderovou).

·         Česká lidová hudba, píseň a tanec, in: tamtéž, s. 703–708 (spolu se Zdeňkem Vejvodou).

·         Hudební mapa Plzeňského kraje a sousedních bavorských okresů. Musikalische Landkarte der Region Pilsen und der benachbarten bayerischen Landkreise, Plzeň 2010.

·         Plzeňsko v lidové písni II. Antologie historických zápisů hudebního folkloru 19. a 20. století, Praha 2012 (spolu se Zdeňkem Vejvodou a Jiřím Traxlerem).

Sborníkové a časopisecké studie

(výběr od roku 2002)

• Vzpoura proti „vševědoucímu“, in: Sborník přednášek z VII. konference o slangu a argotu v Plzni 24.–25. 2005, ed. Helena Chýlívá, Plzeň 2005, s. 48–54.

• Profesní skupina orchestrálních hráčů v současné Plzni, in: Subkultúry v meste. Etnologické štúdie socioprofesijných skupin, ed. Katarína Koštialová, Banská Bystrica 2005, s. 109–128.

• Plzeňské korzo, Národopisná revue 16, 2006, č. 3, s. 153–160.

• Díla Bohuslava Martinů na scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni, Minulostí západočeského kraje 41, 2006, s. 467–488.

• Rouchové písně jako součást svatebního rituálu na Plzeňsku (Strukturní analýza textů), in: Oznamuje se láskám našim aneb Svatby a svatební zvyky v českých zemích v průběhu staletí, Pardubice 2007, s. 215–228.

• Ženský kroj masopustního období v Postřekově na Chodsku, Národopisná revue 18, 2008, č. 2, s. 81–88.

• Role soudce v postřekovském masopustu, in: Genius loci českého jihozápadu 4, ed. Zbyněk Holub, Plzeň 2008, s. 73–79.

• Vznik hotelů na Špičáku a jeho reflexe na stránkách českého dobového tisku v letech 1873–1900, in: Kultura českého prostoru, prostor české kultury, edd. Dana Bittnerová – Martin Heřmanský, Praha 2008, s. 83–92.

• Verbuňk na Plzeňsku. K recepci tance v prostředí studentů Fakulty filozofické ZČU v Plzni, in: Prostředí tance. Hranice identity a jejich překračování, edd. Daniela Stavělová – Jiří Traxler – Zdeněk Vejvoda, Praha 2008, s. 247–252.

• Písňová sbírka Oldřicha Blechy, Genius loci českého jihozápadu 5, ed. Zbyněk Holub, České Budějovice – Plzeň 2009, s. 155–160.

• Skok přes kůži na Karvinsku. Příspěvek ke studiu hornických rituálů, Národopisná revue 19, 2009, č. 2, s. 94–99 (spolu s Lenkou Polakovou).

• Postava soudce v postřekovském masopustu, Národopisná revue 19, 2009, č. 2, s. 108–115.

• Skok přes kůži v Příbrami. Současný stav, in: Genius loci českého jihozápadu 6, ed. Zbyněk Holub, České Budějovice – Plzeň 2010, s. 107–118.

• Obchůzky o svátku sv. Lucie v Pošumaví, Národopisná revue 21, 2011, č. 4, s. 256–268.

• Lužany a plzeňská pobočka Společnosti Antonína Dvořáka, Jižní Plzeňsko 9. Historicko-vlastivědný sborník Muzea jižního Plzeňska v Blovicích, 2011, s. 60–69.

• Zápisy Josefa Peška ze Vstiše u Dobřan, Jižní Plzeňsko. Historicko-vlastivědný sborník Muzea jižního Plzeňska v Blovicích 10, 2012, s. 90–96.

• Masopustní masky v úterním masopustním průvodu v Postřekově na Chodsku, in: Genius loci českého jihozápadu 7, ed. Zbyněk Holub, Plzeň – České Budějovice 2012, s. 211–219.

• Démonologické pověsti ze severní části Královského hvozdu, Národopisná revue 22, 2012, č. 4, s. 246–258.

PhDr. Zdeněk Vejvoda, Ph.D.

 Narodil se v roce 1975. Absolvoval studium českého jazyka a literatury a hudební výchovy na Pedagogické fakultě ZČU v Plzni a oboru historické vědy – etnologie na Filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 2001 je vědeckým pracovníkem v oddělení etnomuzikologie Etnologického ústavu AV ČR, v. v. i. v Praze, zároveň pedagogicky působí v hudebně dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. Jeho specializací je etnomuzikologie a etnochoreologie, specializuje se na strukturální analýzu českého písňového typu, zabývá se též historickými prameny lidové písně a instrumentální hudby v Čechách a hudebním a tanečním folklorismem. Od 90. let působí jako umělecký vedoucí rokycanských folklorních souborů, věnuje se choreografii a úpravám lidových písní, je členem několika programových rad folklorních festivalů a autorem a moderátorem festivalových programů. V roce 2010 obdržel Cenu města Rokycany za vynikající přínos vědě, výzkumu a umění.

Výběrová bibliografie:

Monografie

• Plzeňská věž převyšuje kopce, Plzeň 2009.

• K Rokycanům cesta zlatá. Studie a kritická edice lidových písní z jihozápadních Čech pro dětské zpěváky, hudební a taneční soubory, Praha – Rokycany 2011.

• Lidové písně z Prahy ve sbírce Františka Homolky I, Praha 2011 (spolu s Věrou Thořovou a Jiřím Traxlerem).

• Plzeňsko v lidové písni I. Antologie historických zápisů hudebního folkloru 19. a 20. století, Praha 2011.

• Plzeňsko v lidové písni II. Antologie historických zápisů hudebního folkloru 19. a 20. století, Praha 2012 (spolu s Martou Ulrychovou a Jiřím Traxlerem).

Kapitoly v monografiích

• Česká lidová hudba, píseň a tanec, in: Krkonoše. Příroda – historie – život, red. Josef Smatlák – Jitka Zykánová, Praha 2007, s. 673–680.

• Česká lidová hudba, píseň a tanec, in: Plzeňsko. Příroda – historie – život, red. Vladislav Dudák, Praha 2008, s. 703–708 (spolu s Martou Ulrychovou).

Redakce sborníků

• Tanec. Záznam, analýza, pojmy, Praha 2004 (editor spolu s Danielou Stavělovou a Jiřím Traxlerem).

• Prostředí tance. Hranice identity a jejich překračování, Praha 2008 (editor spolu s Danielou Stavělovou a Jiřím Traxlerem).

Sborníkové a časopisecké studie

(výběr od roku 2002)

• Tanec „do kolečka“ v dokumentech a ve sbírkách písní a tanců, Český lid 89, 2002, č. 1, s. 15–30.

• Hudební typ – objektivní východisko revize českého tanečně druhového systému, in: Tanec. Záznam, analýza, pojmy, edd. Daniela Stavělová – Jiří Traxler – Zdeněk Vejvoda, Praha 2004, s. 119–138.

• Nápěvy písní k tanci „do kolečka“ – analýza a hudební typ, Český lid 91, 2004, č. 2, s. 153–203.

• Využití počítačové analýzy ve výzkumu českého písňového typu, Ethnomuzicologicum 3, 2004, s. 177–197.

• Nápěvy písní k tanci do kolečka – textová výstavba a deklamace, Český lid 93, 2006, č. 3, s. 243–258.

• Podoby lendleru v Čechách, in: Prostředí tance. Hranice identity a jejich překračování, edd. Daniela Stavělová – Jiří Traxler – Zdeněk Vejvoda, Praha 2008, s. 87–156.

• Staropacký kantor Jiří Hartl (1781–1849) a jeho Partibus pro violin Prim, in: Miscellanea z výročních konferencí ČSHV 2006 a 2007, ed. Jan Baťa, Praha 2008, s. 194–202.

• Edice lidové instrumentální hudby v českých zemích, in: Hudební a taneční folklor v ediční praxi, edd. Jarmila Procházková – Lucie Uhlíková – Marta Toncrová, Praha 2011, s. 91–116.

Přednáška: 

Lidová píseň, hudba a tanec na Plzeňsku

(čtvrtek 7. března 2013 od 16 hodin)

 Plzeňsko je oprávněně považováno za jeden z nejzpěvnějších českých regionů s bohatou tradicí národopisného výzkumu. V oboru hudební folkloristiky však teprve nedávno získalo reprezentativní monografii (viz Plzeňsko v lidové písni I–II, Praha 2011–2012).

Nově vytvořený katalog českých lidových písní a tanečních instrumentálních melodií z Plzeňska čítá na osm tisíc položek. Většina z nich byla dosud omezeně dostupná pouze v rukopisech a nebyla publikována. Zápisy hudebního folkloru z větší části pořídili sběratelé v rámci celostátních i regionálních akcí v letech 1819, 1895, 1904–1914 a 1941. Některé písňové záznamy jsou také součástí významných sbírek renomovaných vydavatelů (K. J. Erben, Č. Holas, K. Weis). Největší rukopisné regionální kolekce lidových písní shromáždili Jaroslav Bradáč (1876–1938), Oldřich Blecha (1892–1951), Bohuslav Vyhlídka (1902–1979), Jiří Pomahač (1904–1981) a Zdeněk Bláha (nar. 1929). V případě písní z Plzeňska se rozhodně jedná o jeden z nejucelenějších a nejzajímavějších regionálních pramenných souborů v Čechách.

Mnohem složitější je studium německých pramenů lidové písně z oblasti širšího Plzeňska. Jejich dochování je v českých i německých archivech z důvodů politického a společenského vývoje po roce 1945 značně torzovité. Výjimečná je v tomto oboru tzv. Pražská sbírka deponovaná v Etnologickém ústavu AV ČR, v. v. i., jež zahrnuje mj. zápisy z okolí Stříbra (Mies), Vstiše (Stich), z obce Číhaná (Czihana) a městečka Úterý (Neumarkt). Rukopisy jsou výsledkem práce učitelů působících v regionu na německých školách. Jsou součástí lidové kultury tradované mnoha generacemi Němců žijících v českých zemích. Právem je lze považovat za integrální součást dědictví zdejšího regionu.