PhDr. Blanka Zilynská, Ph.D.

 

 V letech 1975-1980 studovala archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Její práce „Husitské synody v Čechách 1418-1440“ byla v roce 1980 uznána jako rigorózní (titul PhDr.). Doktorát v oboru české dějiny získala na téže fakultě v roce 2008 (Ph.D.).

Od roku 1980 je zaměstnána v Archivu Univerzity Karlovy, od roku 1999 však již jen ve vedlejším pracovním poměru, neboť v tomto roce začala působit jako odborná asistentka v Ústavu českých dějin FF UK. Od roku 1998 je členkou redakční rady Ústavu dějin a archivu UK, od roku 2005 výkonnou redaktorkou sborníku Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis (AUC – HUCP). Roku 2001 se stala členkou výboru Společnosti Husova muzea v Praze. V letech 2004-2006 byla řešitelkou grantu GAČR 404/04/0234 „Církevní topografie a teritoriální církevní správa v pražské diecézi vrcholného a pozdního středověku“ (příjemce FF UK).

Ve své vědecké i pedagogické činnosti se zabývá dějinami českého středověku, úžeji se specializuje na české církevní dějiny se zaměřením na dějiny správy, vývoj farní sítě, husitství, a dále na univerzitní dějiny. Mezi její zájmová témata patří synody, utrakvistická církevní organizace, pražská univerzita v 15. stol., názory utrakvistů na poutě či husovská tradice v Čechách a v Kostnici. Momentálně pracuje na projektu databáze farní sítě v Čechách ve 14.-16. století.

 

    Výběrová bibliografie:

S tematikou farností

  • Poddanské městečko Kozojedy v letech 1610-1630 ve světle kostelních počtů, in: Gryspekové a předbělohorská šlechta – Kralovice a poddanská města. Sborník příspěvků ze semináře konaného ve dnech 21.–23. 5. 1997 v Mariánské Týnici, Kralovice 1998, s. 102-114.

  • Záduší, in: Facta probant homines. Sborník příspěvků k životnímu jubileu prof. Dr. Zdeňky Hledíkové, edd. Ivan Hlaváček – Jan Hrdina – Jan Kahuda – Eva Doležalová, Praha 1998, s. 535-548.

  • Utrakvistická církevní správa a možnosti jejího studia, in: Církevní správa a její písemnosti na přelomu středověku a novověku, Praha 2003 (= AUC – Phil. et Hist. 1992/2, Z PVH XV), s. 39-53.

  • Pražská univerzita – patron církevních beneficií?, AUC – HUCP 47, 2007, s. 75-87.

  • „...nuliusque homines dotales debent parere judicio nisi plebani.“ Nedoceněné imunitní privilegium kralovické farnosti plaského panství z roku 1307, in: AUC – Phil. et Hist. 2002/1-2 (vyd. 2007), Z PVH XVI, s. 39-46.

  • Databáze ´Teritoriální církevní správa v předhusitských Čechách´, in: Církevní topografie a farní síť pražské církevní provincie v pozdním středověku, edd. Jan Hrdina – Blanka Zilynská, Praha 2007 (= Colloquia mediaevalia Pragensia 8), s. 9-21 (spolu s Janou Borovičkovou-Synovcovou).

  • „Vestre reverendissime Paternitati duximus presentandum.“ Role a podoba písemností při obsazování církevních beneficií ve středověku, in: Pragmatické písemnosti v kontextu právním a správním, edd. Zdeněk Hojda – Hana Pátková, Praha 2008 (vyd. 2009), s. 105-119.

 

Ostatní sborníkové a časopisecké studie

(výběrově za posledních 5 let)

 

  • Synoda nebo sněm? Ke vztahu světské moci a utrakvistických církevních struktur v době jagellonské, in: Doba jagellonská v zemích České koruny (1471-1526), ed. Viktor Kubík, České Budějovice 2005 (= Sborník Katolické teologické fakulty UK, Dějiny umění – historie I), s. 29-41.

  • Synoden im utraquistischen Böhmen 1418-1531, in: Partikularsynoden im späten Mittelalter, hrsg. von Nathalie Kruppa – Leszek Zygner, Göttingen 2006, s. 377-386.

  • Synodální opatření proti husitům v diecézích širší střední Evropy, in: Ve znamení zemí Koruny české. Sborník k šedesátým narozeninám profesorky Lenky Bobkové, edd. Luděk Březina – Jana Konvičná – Jan Zdichynec, Praha 2006, s. 265-289.

  • Jakoubek ze Stříbra a dobová církevní správa, in: Jakoubek ze Stříbra. Texty a jejich působení, edd. Ota Halama – Pavel Soukup, Praha 2006, s. 9-48.

  • Ansichten der böhmischen Utraquisten des 15. Jahrhunderts zur Wallfahrt, in: Wallfahrt und Reformation. Zur Veränderung religiöser Praxis in Deutschland und Böhmen in den Umbrüchen der Frühen Neuzeit, hrsg. von Jan Hrdina – Hartmut Kühne – Thomas T. Müller, Frankfurt am Main etc. 2007, s. 79-108.

  • From Learned Disputation to the Happening. The Propagation of Faith through Word and Image, in: Public Communication in European Reformation. Artistic and other Media in Central Europe 1380-1620, eds. Milena Bartlová – Michal Šroněk, Prague 2007, s. 55-67.

  • Příběh z Horních Počernic. Venkovský univerzitní statek a jeho osudy ve středověku, in: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky, edd. Eva Doležalová – Robert Šimůnek, Praha 2007, s. 363-374.

  • Synody v Čechách mezi Kostnicí a Tridentinem, in: Sacri canones servandi sunt. Ius canonicum et status ecclesiae saeculis XIII-XV, curavit Pavel Krafl, Praha 2008, s. 531-539.

  • Pražští univerzitní intelektuálové 15. století v „neintelektuální“ roli soudců. Univerzitní jurisdikce v příkladech, in: Město a intelektuálové od středověku do roku 1848, edd. Olga Fejtová – Václav Ledvinka – Jiří Pešek, Praha 2008 (vyd. 2009) (= Documenta Pragensia 27), s. 187-198.

  • Stav bádání o církevní problematice korunních zemí na přechodu od středověku k novověku, in: Náboženský život a církevní poměry v zemích Koruny české ve 14.-17. stol., edd. Lenka Bobková – Jana Konvičná, Praha 2009 (= Korunní země v dějinách českého státu IV), s. 19-58 (spolu s Janem Zdichyncem).

  • Ceremoniál středověkých synod. Kanonické předpisy a česká realita konce středověku, in: Rituály, ceremonie a festivity ve střední Evropě 14. a 15. století, edd. Martin Nodl – František Šmahel – Krzysztof Kowalewski, Praha 2009 (= Colloquia mediaevalia Pragensia 12), s. 481-493.

  • Les nouvelles formes de la synodalité à la fin du Moyen Âge: la Bohême dans le contexte de la Réforme européenne, in: Przestrzeń religijna Europy Środkowo-Wschodniej w średniowieczu / Religious Space of East-Central Europe in the Middle Ages, eds. Krzysztof Bracha – Paweł Kras, Warszawa 2010 (= Przestrzeń religijna Europy Środkowo-Wschodniej otwarta na Wschód i Zachód II), s. 79-100.

  • Johann Hoffmann: Prager Student, antihussitischer Repräsentant und Bischof von Meissen, in: Universitäten, Landesherren und Landeskirchen: Das Kuttenberger Dekret von 1409 im Kontext der Epoche von der Gründung der Karlsuniversität 1348 bis zum Augsburger Religionsfrieden 1555, hrsg. von Blanka Zilynská, Praha 2010 (= AUC – HUCP 49/2, 2009), s. 81-98.

 

Přednáška:

Mikrosvět středověké farnosti a cesty k jeho poznání.

Badatelská témata – pramenné možnosti – metody zpracování


(středa 4. května 2011 od 16 hodin)
 

Středověká farnost byla relativně uzavřeným světem, v němž se spolu potkávaly, komunikovaly i jinak se střetávaly osoby z nepříliš rozsáhlého území, které se znaly přinejmenším z účasti na pravidelné liturgii. K farnosti je vázaly základní životní události jako křest, svatba a pohřeb, ale také povinnosti fiskálního charakteru. Život farnosti byl určován rámcem celocírkevních pravidel a křesťanským kalendářem, vedle toho se tu také projevovala specifika dané země, regionu a lokality (např. uctívání místního světce jako ochránce kostela, dodržování určitých zvyků, slavení slavností apod.).

Správce farnosti – místní plebán, farář – byl nejen duchovním pastýřem jemu svěřených farníků, ale měl být i jejich duchovním rádcem – lékařem duší, vychovatelem a vzdělavatelem. Jeho výběr však v Čechách nespadal do pravomoci farní osady. Poměry ve farnosti zásadně ovlivňoval patronátní pán; od jeho vůle se odvíjel výběr kandidáta, jehož stvrzení bylo v kompetenci arcibiskupského úřadu. Právě záznamy o procesu konfirmace farářů jsou základním pramenem pro poznání poměrů ve středověkých farnostech v Čechách. O čem všem tyto záznamy vypovídají, bude první dílčí otázkou, jíž se bude přednáška zabývat. Jak se ujímal potvrzený kandidát své funkce a co všechno jsme schopni zjistit o průběhu plnění jeho poslání (péče o kostel, hospodářské poměry, spory apod.), budou otázky další. Při jejich odpovídání si všimneme i mobility kléru v rámci pražské diecéze a různých možností zpracování údajů, získaných z konfirmačních knih a jiných úředních dokumentů pražské ústřední církevní správy.

Středověká farní síť neplnila jen funkci pastorační, ale i církevně správní a komunikační. Farnost a její kazatelna byla místem, z něhož bylo možno oslovit věřící, poddané a obyvatele státu z bezprostřední blízkosti a předat jim nejrůznější sdělení nejen církevního charakteru, ale i ze sféry vrchnostenské nebo státní.

Komplexní postižení historických skutečností týkajících se farní sítě a maximální vytěžení pramenů, které se k ní vážou, je cílem projektu, v rámci něhož je vytvářena elektronická databáze údajů o farnostech. Její konstrukce přináší různé metodologické problémy, odkrývající skryté vazby a nedůslednosti středověkého „úřadování“, a dovoluje tak hlubší seznámení s taji písemných pramenů církevní provenience.

.